neděle 15. února 2015

Zavřeli nám hospody...

Ano, čínský nový rok se blíží a s ním přišlo i zavírání mnoha podniků na prázdniny. A nám tím pádem ubylo možností, kde se stravovat. Už na začátku února přestal fungovat SEP (school eating place) a nebo pokud chcete "canteen in a factory", protože škola má prázdniny. Ono teda ne tak úplně, koná se tam jakýsi kemp děcek, kteří by pravděpodobně chtěli v té škole studovat, ale i tak SEP prostě nefunguje. A během tohoto týdne se začaly zavírat i naše oblíbené restaurace. První to byla tzv. "resto 2" nebo chcete-li "noodle place". To je opravdu lidovka, do které jsme na začátku chodili na výborné nudle a pak jsme tam objevili ještě lepší hovězí s bramborami, na kterém jsme byli jednu dobu téměř závislí. S restaurací sousedí i okénko s masem na špejli. Každopádně všechny tyhle dobroty nám na dobro skončily...
Ve středu jsem zrovna po těsně prohrané partii s Dušanem směřoval do naší oblíbené restaurace ("Resto 1"), ve které už jsme měli mnoho zaběhnutých oblíbených pokrmů a najednou vidím, že celá rodina, která tam obvykle obsluhuje zamyká budovu a odchází se všemi věcmi pryč. Tak jsem se smutně otočil a zamířil do korejské restaurace, kterou kdysi objevil Písa a chodil jsme tam tak jednou týdně na tuňákový bibimbap. Byla to jedna z posledních možností, která nám zbyla. Ještě je tu samozřejmě Mekáč a glutamátový fast-food na hlavní ulici, který nám kdysi doporučil Baolong, ale jídla z těchto podniků se opravdu nedají jíst často...
V korejské restauraci jsme tak začli více prostudovávat jídelní lístek, protože jíst pořád tuňáka, by se opravdu nedalo. S příjemným překvapením jsme však zjistili, že na konci jídelního lístku se nachází mnoho italských pokrmů. Všemožné druhy špaget - carbonara, s houbami, boloňské nebo s masem na pepři... A také pár pizz, které sice nemají v jídelňáku obrázky a ze znaků toho moc nerozluštíme, ale zatím všechny, které jsme vyzkoušeli, byly dobré. Takže pokud nám nezavřou i korejskou, tak rozhodně hlady trpět nebudeme.
Samozřejmě občas něco klohníme doma. Já s Písou vajíčka, Andrij si kupuje tuňáka v konzervě, Palko si ho občas taky dá na těstoviny a navíc tu má ještě nějaké omáčky z pytlíku od Vitany. Bohužel přestaly fungovat i pouliční snídaně s čínský národním jídlem (placky se salátem a masem), ale to už není takový problém.

Přes týden jsme pokračovali v evropském cyklu, akorát teda v trochu pomalejším tempu, než jsme očekávali, ale zase až tak to nevadí, protože času máme dost. Písa zřejmě definitivně ztratil motivaci už na tomto pobytu vůbec hrát a studovat, takže proto ty kontumáky. Jen si pak dohraje jednu partii s Dušanem, když bude rozhodovat o nějakém pořadí, protože divokou kartu na pro-kvalifikaci mu v podstatě taky přenechal. Po bídném začátku chytil formu Ali, když vyhrál pět partií v řadě. Já naopak po skvělém začátku pět partií v řadě prohrál, přičemž zrovna s Alim to byl teda opravdu zához masivní...
Chodíme hrát do školy, kde máme vyhrazenou svoji místnost. Jak už jsem říkal, děcka tam mají během toho tréninkový kemp. Jen jeden z nich je pravidelný student školy a to "Moody kido", který býval nejvýše v 10. skupině, ale tady se pohybuje v těch nejvyšších, takže ty děcka opravdu nemají velkou sílu. Navíc kdo ví, jestli někdy viděly předtím Evropana, takže se na nás často po skončení tréninku chodily koukat. Největší zvěřinec se však strhl ve čtvrtek, kdy jsme hráli s Palkem extrémně dlouhou partii, která byla opravdu festivalem koncovky v byoyomi. To se snad na konci celá místnost zaplnila děckama a tlačily se kolem našeho stolu. Po partii se pak seřadili do fronty a chtěly od nás obou podpisy, ať už do knížky nebo na vějíř... Smířili jsme se s tím, že se stejně nedá utéct, tak jsme půl hodiny rozdávali podpisy a pak jsme si už konečně mohli zajít na špagety do korejské.

Během týdne se už udělalo docela hezky, téměř jarní počasí, teplota skoro 10°C, sluníčko a skoro bez smogu. Využili jsme toho k napravování naší současné opravdu žalostné kondice. Rozhodli jsme se vyrazit ven všichni kromě Písy, který teď vychází z domu maximálně jednou denně. Ve čtvrtek jsme strávili část odpoledne basketbalem, ve kterém nás školil Dušan, naopak já s Alim trochu zaostávali. V pátek jsme vytáhli pro změnu náš fotbalový míč a hráli nohejbal, který jsme všichni ovládali celkem obstojně, jediný Andrij byl trochu slabší. Andrij s Palkem si pak vyrazili zaházet baskeťákem i v sobotu.

Stále nám ještě některým nedošla nálada studovat. Dušan přestal už dávno vyvádět blbosti a teď je věčně zavřený v pokoji s gobanem a přehrává partie z WBaduku a řeší tsume-go. Já vyřešil tsume-go problémů mnoho ve škole, takže teď už jen přehrávám partie z WBaduku. V poslední době se hrálo mnoho zajímavých akcí jako třeba LG Cup. Palkovi pro změnu běží často na tabletu partie top-profíků na Tygemu, které si přehrává na goban. Známe mnoho jejich nicků, takže často i víme, kdo hraje. Například "idontca1" není Pal Balogh jako na KGS, ale Park Jeong-hwan. ;) Zbývá nám tak poslední týden hraní a pak už se budem rozjíždět postupně domů...

4 komentáře:

  1. Nejlepší téma na konec. :) Chválím! Zajímalo by mě i cenové srovnání "Italo-Korea" vs. lokální restaurace (popř. jiné). A jak se vám v tomto ohledu dařilo hospodařit, pokud to není tajemství?
    Btw. Bibimbap je skvělý název. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ty neznas proflaknute korejske jidlo Bibimbap? :)

    No, dostavali jsme 2000 yuanu na mesic (cca 250 euro). Mne s Andrim vzdy tak skoro pulka zbyla. ^^ Palko podle me taky nemel problem. Horsi to bylo s Alim a Dusanem, akorat Ali mel teda znacne rezervy ze sveho, coz se o Dusanovi rict nedalo. ^^ Pisa ten nic nedostaval, protoze byl over age, ale myslim, ze taky vysel celkem.

    Tak v nasi ctvrti, aby se to dostalo na uroven Ceska treba, tak jsme museli jit do hot-potu, kde to bylo tak 50 yuanu (180Kc) na cloveka. Jinak to bylo cca: Resto 1 - 20-35, Resto 2 - 10-20, Korea 15-25, SEP 15, Mek 15-25, Fastfood 12, ulice 5

    OdpovědětVymazat
  3. https://www.youtube.com/watch?v=XiyJDTsBrWo&spfreload=10 ;)

    OdpovědětVymazat