Zoufalí Evropané nestačí na desetiletá děcka...

Koncem září už jsme tu tedy plně zabydlení, akorát v našem bytečku je dost velký nepořádek a to zvlášť v obýváku... Takže dnešní volný den bude zřejmě ve znamení velkého úklidu, zvlášť když má dnes dorazit Baolong... Našli jsme pochopitelně pár vad. Například ráno je opravdu velká tlačenice na sprchu a dost dlouho trvá než přiteče teplá voda, takže to obvykle skončí hádkou. V Číně se také nesmí pít voda z kohoutku, takže pravidelně obden chodíme s barelem pro pitnou vodu do takového automatu u supermarketu.

Týden začal prolamováním Chinese Great Firewall. Palko s Alim si pořídili jakési VPN, které však fungují jen na deset minut denně v mobilu. Písa si koupil hodně rychlou VPN za 35 dolarů na celou dobu, ale nemůže přitom hrát třeba go na netu. Já našel proxy za 30 dolarů, která je sice pomalá, ale nijak mě jinak neomezuje a můžu díky ní i tady blogovat. Takže buďme rádi za to, co máme. Jediný snad skype tu funguje bez omezení, google jen hodně sporadicky, když se chytne hongkongský. 

Na začátku jsem si říkal, že to tu bude ve škole fungovat podobně jako v Choong-am Dojang, ale ve skutečnosti je trénink mnohem specifičtější. Zvlášť tréninky na střední hru a koncovku se nám líbí, to nám Evropanům, co neumíme počítat a dotahovat partie do konce, opravdu hodně pomůže. Procvičování dvacetisekundového byoyomi by aspoň částečně mohlo zkoncovat s tzv. byoyomi-festivaly, častými v partiích Evropanů. V těchto trénincích celkem ještě obstojíme, ale jinak dostaváme solidní kotle od čínských dětí, které jsou ve skutečnosti ještě menší než v Koreji a je jich mnohem více... Nejdrsnější to bylo v pátek, kdy Palko prohrál s desetiletým klukem. Já poté odhodil partii s desetiletou holkou, která je tu z holek asi nejsilnější. Dílo dokončil Písa prohrou s klukem, který měl dokonce pouhých devět roků... 

Mimochodem jsme zde potkali hráče, který byl na kongrese. Jmenuje se Wu Lirui, měl napsaný 7-dan, ale tady hrál v 10.lize. Údajně ho vyhodili, asi proto, že byl v šestnácti letech už starý a neperspektivní...

V lize máme hodně záporné skóre. Palka jako profíka dali druhé ligy, což byl opravdu úlet, protože tito kluci se pravděpodobně přístí rok všichni stanou profíky... Nakonec neobstál ani o ligu níže. Ještě hůř dopadl Ali, který začínal ve třetí a teď byl na sestupové pozici i v páté...Já nehrál první dvě části a pak mě poslali rovnou do šesté. Zaznamenal jsem šest proher v řadě, některé opravdu hloupé, až včera se mi podařilo aspoň jednu urvat. Andrij si vede v celku dobře, přece jen je zvyklý z loňska. Začínal v sedmé a sestoupil, ale podařilo se mu vrátit zpátky. Dušan v osmé hrál nejprve dobře, ale nakonec taky sestoupil po prohře s Andrijem. Písa začínal v deváte a postoupil, ale Dušan ho zase poslal zpátky. Nějaké výsledky už se dají najít na senseis. Příští týden však kompletně zamíchá skupinami tzv. "velký cyklus", co to je, se dozvíte příště. ;)

V Pekingu jinak je téměř pořád zasmogováno a zataženo, teplota kolem dvaceti stupňů. Slunce vidíme opravdu jen občas a to když se strhne liják, což se zatím stalo dvakrát. Všude je klimatizace, doma ji sice nepouštíme moc, ale ve škole táhne pořád. Taky jsme z toho už s Andrijem nastydli... V pátek nám opravdu nebylo dobře a šli jsme odpoledne domů se vyležet. Včera jsme však zašli na oběe do restaurace na opravdu pálivé jídlo a bacily snad z těla konečně vyhnali. 

Byli jsme tak ready na odpolední match proti univerzitě Qinghua, která je po sousední Pekingské druhou nejslavnější v Číně. Jeli jsme taxíkem do severní čtvrti Haidian, ve které jsem před čtyřmi lety strávil dva měsíce. Univerzitní kampus byl moc pěkný, hodně rozlehlý a plný zeleně, asi jsem nikdy nebyl v žádném takhle pěkném. Hráli jsme v pěkné konferenční místnosti. Naši soupeří prý měli dosahovat síly 9-danu na tygemu. Seřadili jsme se v pořadí Palko-Ali-Lukan-Andrij-Dušan-Písa a prohráli 2:4, přičemž jsme vyhráli jen já s Dušanem. Dobře měli partie rozehrané i Palko s Písou, ale nakonec je nedotáhli do vítězného konce. Všichni soupeři mluvili anglicky, takže jsme mohli partie rozebrat. Následovala téměř slavnostní večeře s lidmi z CEGO. Byli zde Li Ting, Luo Gang, Liang Zhijie. Kromě nich také Ge Yuhong a pár lidé spojených s RelayGo ze Sibiu. Jeho hlavní sponzor, také rozhodčí You Xiaochuan a dorazili i naši čínští soupeři. Byl zde i známý hráč Fang Tianfeng 8-pro. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o CEGO a o jeho plánech, nejvíc mě fascinoval plán založit školu evropských inseiů.

První týden byl pro mě vyčerpávající, ale dalších pět měsíců zřejmě nebude jiných. Zatím jsme všichni mezi sebou v pohodě a dorozumíváme se bez problémů anglicky. Legrace nastává když začnem mluvit s Písou česky a Palko slovensky. Andrij s Dušanem jako Slované pochopitelně rozumnějí, ale Ali je bez šance čemukoliv porozumnět, takže už nám začal hrozit pokutami. V bytě jinak téměř porád hraje hudba, je slyšet zvuk kamenů pokládaných na goban a spousta vtipných hlášek. 

Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš osude...

Ano, já jsem byl tím posledním, který zkompletoval naší šestici, která dostala šanci v druhém roce tréninku od čínské společnosti CEGO, která nedávno zahájila téměř revoluci v evropském go. Nakonec jsme se tu sešli všichni: Pavol Lisý 1-pro (Slovensko) aka Palko, Ali Jabarin 1-pro (Izrael) aka Baba, Lukáš Podpěra 6-dan (Česko) aka Lukan, Andrij Kravec 6-dan (Ukrajina), Dušan Mitić 6-dan (Srbsko) a Jan Šimara 6-dan (Česko) aka Písa nebo Šimi. Každý jsme sem však dorazili s trochu odlišnými příběhy.

Začalo to kongresem v Sibiu, kde jsme dostali dokumenty potřebné k vízům. Ty se ale ukázaly jako naprosto nepoužitelné pro většinu z nás. Dalo se na ně udělit vízum pouze na měsíc. Jediný, kdo snad neměl žádné problémy byl překvapivě Andrij, který měl vízum hodně předem nějak kombinované. U nás ostatních museli situaci řešit lidé z CEGO, kteří jsou v Číně zřejmě velice vysoce postavení, přímým kontaktem s ambasádou. Potom už samozřejmě nebyl problém víza během pár dní dostat.

Palko s Alim zamířili už týden dopředu do Budapešti, kde odehráli první oficiální evropský profesionální zápas, který ale ve skutečnosti první nebyl, protože už se potkali v Brně... Na víkendový turnaj a "rozlučku" je doplnili ještě Písa s Dušanem. Společně pak všichni přes Vídeň i s Li Ting, která hraje velkou roli v kontaktu CEGO s Evropou, dostali 16.září do Pekingu. O tři dny později dorazil i Andrij, který tu byl už loni. Já jsem dorazil až 22.září, kdy už zde byli ostatní celkem zabydlení. Přiletěl jsem ze Soulu, kde jsem reprezentoval Česko na Korea Minister Cupu, kam měl původně jet Písa, ale na poslední chvíli účast odmítl. Z 9.místa jsem zklamaný rozhodně nebyl, přestože to mohlo být i lepší.

Bydlíme tedy v takové průměrné čtvrti Fengtai na jihu Pekingu v celkem pěkném bytě na čínské poměry, zvlášť koupelna je prý luxusní. Klasický čínský panelák, 11.patro. Bydlíme ve třech pokojích (Ali s Dušanem, Písa s Palkem a já s Andrijem). Do školy to máme pět minut pěšky. Starají se tu o nás lidé z CEGO Liang Zhijie (4-dan) a Luo Gang (5-dan). Zajišťují nám různé věci denní potřeby jako čínskou sim-kartu, mop nebo fotbalový míč. A také s náma střídavě tráví čas ve škole a překládají, protože čínsky umíme pár slov jen já s Andrijem. Snad během dneška by se k nám měl nastěhovat Zhao Baolong 2-pro, což bude pro nás veliké plus. Zaslechli jsme, že bychom měli ubytovat i Erica Luie z Ameriky, který má přijet studovat na necelé dva měsíce a CEGO chce časem podpořit i Ameriku, ale v osmi už by jsme tu byli opravdu ztísnění...

Studujeme v Nie Weiping Dojo, jehož vedoucím je momentálně Ge Yuhong, který si na kongrese v Sibiu napsal 6-dan a vyhořel, takže má o nás možná příliš vysoké mínění a pro začátek nás dal do hodně vysokých lig, zvlášť Palko s Alim byl opravdu úlet... Tato škola je nejslavnější v Číně. Ročně vygeneruje přibližně polovinu z celkového počtu 25-ti čínských profíků každý rok... Jsou zde čtyři místnosti a někde kdesi je ještě pátá, které říkáme "školka". Přičemž ale podmínka pro studium v této škole je mít alespoň čínský 5-dan... Slyšeli jsme, že pro loňského účastníka Zena van Ditzhuijzena bylo opravdu těžké najít soupeře i v té školce... Každá místnost je rozdělené na ligy (první: 1-2, druhá: 3-5, třetí: 6-8, čtvrtá: 9-10, pátá: 11-13). Každá liga má šest až osm hráčů a vždy dva sestupují a dva postupují. Narozdíl od Koreje se to zde velice rychle točí, tak dvakrát týdně. Vedle naší budovy je ještě normální škola a sportoviště, kde občas hrajeme fotbal nebo basketbal s čínskými dětmi.

Máme tu dost možností na stravování. Hned za rohem je supermarket, takže domů jsme si nakoupili různé toustové chleby, šunky a sýry. Také nějaké sladkosti a spoustu čínských polívek. Bohužel tu v Číně neexistuje máslo a normální mlíko, jen hnusné sojové. Každý má svoji misku a hůlky. Přes den můžeme jít buďto do školní jídelny za 15 yuanů, která narozdíl od těch českých vaří velice dobře. Často chodíme do pěkné restaurace na půli cesty mezi domovem a školou, která je levná a velice dobře vaří, tam jsme skoro každý den. Už jsme zkoušeli i různé pouliční speciality, ale ty nás moc neoslovily. Je tu také nákupní centrum, kde se nachází spousta fastfoodů. Vedle něj je McDonald, který tu není tak strašný a drahý jako v Česku, třeba snídaně má docela slušné, ale tam chodíme jen v případě nouze. Dostáváme všichni kromě Písy 1000 yuanů každé dva týdny, přičemž podle mě se s touto sumou dá v pohodě vyžít i na měsíc.

Škola nám začíná 8:30, kam chodíme obvykle opravdu na minutu přesně, přestože vstáváme opravdu na poslední chvíli a k jídlu jen popadnem něco do ruky. Jediný Andrij vstává brzo a chodí s předstihem. Nejdříve řešíme tsume-go, které se v každé místnosti liší, takže Ali s Palkem mají pochopitelně těžší než my ostatní. Na šestnáct problémů máme obvkle hodinu, za kterou obvykle všechno nestihneme, zatímco čínské děti už se půl hodiny dloubají v nose... Po úlohách následuje ligová partie, které jsou obvykle s časem jedna hodina a byoyomi 3x20 sekund, které je opravdu vražedné. Když skončíme partii dřív, tak obvykle zůstanem do dvanácti a samostudujem. Následuje dvouhodinová pauza na oběd, přičemž obvykle se stihnem stavit i v bytě. Od dvou začíná další ligová partie. Po ní obvykle opravujem svoje úlohy, které byly špatně a zůstanem do 17:00. Když je hezky, tak pak chodíme hrát fotbal nebo basketbal s ostatními. Když ne, tak rovnou zamíříme na večeři. 18:40 začíná večerní program. Obvykle učitelé v jednotlivých místnostech zkomentují nějaká důležitá místa v ligových partiích, protože děcka partie vždy pak zapisují do počítače. V každé třídě je promítací plátno. Následuje trénink na střední hru, koncovku nebo lekce. Normálně končíme 20:30, ale když někdo potřebuje odehrát ještě ligovou partii, tak může přijít domů klidně v jedenáct a rovnou zamíří spát... Jinak se večery tráví blitzkou, muzikou, skypováním s přítelkyněmi a občas padne i nějaké to pivečko.

Takto to to chodí ve všední dny. V sobotu je dopoledne trénink a odpoledne obvykle nějaká speciální akce pořádaná CEGO. Neděle mají být úplně volné, ale občas má přijít dopoledne nějaký profík (třeba Wang Yao) nám dát lekci. Nebudeme se tu mít zle. :) Ještě by měp prý každý měsíc blogovat v angličině Písa, jako to loni dělal Benjamin Teuber.