Vánoce, Vánoce nepřicházejí...

Opravdu v našem distriktu Fengtai a čtvrti Fangzhuang nebylo po Vánocích ani památky. Možná tak, když jsme si v neděli zašli do Mekáče, tak tam byl vánoční stromek nebo na holičství, které občas využijeme a chodíme kolem něho každý den, mělo vylepené Santy ve výloze.

Dětičky byly ještě stále na národním turnaji v Yueyangu, takže skupiny jsme měli stále improvizované. Bylo jich opět šest a v každé z prvních pěti se objevil někdo z nás. Palko v první skupině musel hrát nepopulární partie večer, ale chytl výbornou formu a prohrál tak jedinou partii + jednu nestihl odehrát. Andrij svoji skupinu začal dobře, ale nakonec dvakrát prohrál. Dušan vyhrál dvakrát a už po mnohokráté ve svých partiích až příliš vyměkl. což se tady opravdu nevyplácí a všichni kromě něj jsme se už snad toho zbavili. Písa se dostal do sedmičlenné skupiny a odehrál všechny partie, ale zvítězil jen v jediné, přičemž mnoho z nich zahodil. Já byl stejně jako Palko v osmičlenné skupině, což jsem si opravdu nepřál, ale ve skupině byly i děcka z školky, takže partie odsýpaly rychleji a povedlo se mi odehrát vždy odpoledne dvě. Zahodil jsem dvě partie, takže konečný výsledek 5:2 je proti těmto soupeřům opravdu celkem průměrný.

Děťátka se mezitím činily na turnaji, který se opět hrál o velké peníze, jako třeba ten v Huanggangu. Turnaj vyhrál v Evropě známý Wang Chen se skóre 10:1 a pak už následovali hráči se dvěma prohrami, z nichž nejlepší pomocná kritéria měl Ma Tianfeng. Třetí a čtvrté místo už však obsadili studenti z naší školy a to Xu Jiaowei aka "Chinese Lee Chang-ho" a Liu Qiu aka "Best kid/student". Kromě top čínských amatérů tam měli i konkurenci v podobě dětí z Hangzhou, o kterých bude ještě řeč.

Na Štědrý den k večeru se vrátil Ali z Hangzhou z Limin Cupu, přestože jsme si mysleli, že se vrací až o den pozdějí. Hned se začal rozplývat, jak to byla úžasná akce a že doufá, že nikdo neviděl jeho partii, v čemž měl bohužel smůlu. Prý hráli ve čtyřhvězdičkovém hotelu, ve kterém normálně žijí a trénují tamní profíci. Například prý potkal Tong Yulina, toho joudu, co si jel na kongres do Sibiu pro (na něj směšných) 1500 euro a díky tomu se nedostavil na partii kvalifikace Samsung Cupu... Hned vedle se nachází škola pro děcka podobná té naší, takže zdejší děcka určitě byly těm našim zdatnými soupeři. Ostatně Hangzhou je po Pekingu druhé nejsilnější čínské goistické město.  Ve stejném hotelu se ještě hrál také match o jakýsi relativně nový titul, který obhájil Chen Yaoye 2:1 proti Yan Huanovi. Ali tedy v turnaji prohrál hned v osmifinále proti Li Xuanhao a měl tedy možnost sledovat zbytek turnaje naživo. Vítězem turnaje se nakonec trochu překvapivě stal Tong Mengcheng, který se nachází "až" na 39. místě čínského žebříčku.

Na Vánoce jsme ještě hráli ráno ligovou partii a odpoledne nám začínaly třídenní vánoční prázdniny, které odmítl jenom Andrij (zahrál v osmé lize 3:2). Palko se Sonkou si prý vyrazili do města a my ostatní se více méně váleli doma. Každý však něco přinesl do bytu pro společný užitek, ať už to byla bedna toaleťáků, vajíček nebo piva. A večer jsme měli vyprávění od Aliho, který si pak s Dušanem a dámskou společností vyrazil na karaoke. Hodně zaměstnaný byl přes svátky Baolong, který hrál internetovou kvalifikaci do hlavního turnaje významného titulu Tianyuan. Musel však projít pěti koly této kvalifikace. Ve čtvrtek Boží Hod hrál třetí kolo a získal cenný skalp již zmíněného Yan Huana a partii pak s náma večer důkladně rozebral. V dalším kole už mu však vystavil stopku Gu Zihao 3-pro.

Ve čtvrtek jsme však přece jen i my ostatní museli na druhou hodinu odpolední do školy, protože jsme dělali rozhovor pro jakýsi internetový goistický magazín. Písa den předtím nadával, proč musí jít dělat rozhovor, když má prázdniny a tou dobou ještě spí. ^^ Každopádně novináři se ptali na takové obvyklé otázky jednoho po druhém, až to bylo už únavné, ale zvládli jsme to. Andrij byl každopádně tak zapálený do své ligové partie, že se k rozhovoru o dvě místnosti vedle vůbec nedostavil.

Výlet na Wangfujing a Tian-an-men

Já se rozhodl, že si v pátek dopoledne vyrazím na výlet do centra. Naplánoval jsem si podle svého knižního průvodce takový okruh na pár hodin. Poslední asi dva týdny byla modrá obloha téměř bez smogu a svítilo slunce, což bohužel už pro dnešek neplatilo.
Vyrážel jsem už před devátou ráno, abych si stihl ještě u stánku na ulici koupit vydatnou a chutnou snídani v podobě masa se salátem v placce. Když jsem došel na zastávku autobusu, tak jsem zjistil, že číslo autobusu jedoucího k metru, které jsem měl zapamatované, tam není. Potřeboval jsem se dostat dvě stanice ke stanici metra linky 5 Liujiayao. Pak mi ale došlo, že to bylo číslo autobusu jedoucího k druhé naší blízké stanici Chengshousi na lince 10, ale ta mi byla momentálně úplně k ničemu. Na zastávce bylo asi osm různých autobusů a já nevěděl, který mám vzít, tak jsem napsal smsku Baolongovi. Mezitím jsem začal luštit jízdní řád, který byl pouze ve znacích. Náhle mi však došlo, že vlastně umím číst znak pro Liu (akorát jsem teda musel doufat, že je ve stejném tónu) a že na stanici Liujiyao jedou úplně všechny linky, takže jsem do jednoho autobusu naskočil a brzy jsem byl u metra. Jízda v místních dvoupatrových autobusech je mimochodem pro člověka vysokého vzrůstu opravdu utrpení, protože se musí dost skrčit... Na stanici jsem zjistil, že metro zdražilo. Lístek už nestojí dva yuany kamkoliv, ale zavedl se systém po vzoru třeba Tokya nebo Soulu, že cena závisí na vzdálenosti, takže od tří do šesti yuanů. Na mapě jsem také zjistil, že šílení Číňané stihli za tu dobu, co tu jsme, postavit další celou linku... (7 - jak snadno bychom se teď dostali na západní nádraží...). Já se svezl pár stanic na Dongdan a pak nejstarší linkou 1 ještě jednu na mojí cílovou stanici Wangfujing.
Wangfujing je mimochodem místní vyhlášená jídelní a suvenýrová ulice. Hned jak jsem vylezl ven, tak jsem se ocitl na obrovském bulváru a fičel tu mnohem silnější a studenejší vítr než v naší čtvrti. Hned od začátku ulici lemují obrovské obchodní domy. Já jsem však brzy zalezl do boční uličky, která je vyhlášeným tržištěm s různými specialitami ze všech koutů Číny. Nechybějí pečení brouci, kobylky či larvy. Jinak to tu ale nežilo pravděpodobně tak jako k večeru za tmy, takže jsem tu byl téměř jediný Zápaďák a pořád se mi Číňané snažili něco vnutit ke koupení. Když jsem se vymotal z tržiště, tak jsem asi půl hodiny pokračoval po Wangfujing Dajie. Tady už byl čas Vánoc pochopitelně patrný. Všude vánoční výzdoba a zvuk Jingle Bells z reproduktorů. Došel jsem až ke křesťanskému kostelu sv. Josefa, kde se se mnou dal do řeči anglicky plynule mluvící Číňan, který mě lákal do nějakého kaligrafického muzea, což jsem s díky odmítl. Pokračoval jsem po ulici směrem k jedné z bočních bran Zakázaného města. Prošel jsem kolem dalšího vyhlášeného nočního tržiště, které však bylo teďka úplně mrtvé a kolem dětského národního divadla. Došel jsem až k hradbám Zakázaného města, které obkružoval kompletně zamrzlý kanál. Byl zde i jeden z vedlejších vchodů dovnitř, ale tam jsem opravdu neměl v plánu jít, před čtyřmi lety mě to tam moc nebavilo. Dál jsem pokračoval ulicí už s tradičními čínskými malými domky. Zajímavé, že se spousta takovýchto nachází právě v centru. Cestou na mě začala mluvit anglicky mluvící slečna a když mě po minutě rozhovoru začala zvát na kafe nebo na pivo, tak dostala odpověď rázné ne a radši jsem přidal do kroku... Každopádně jsem se dostal na Tian-an-men, česky náměstí Nebeského klidu, které je velké asi jako pět Václaváku.
Z podchodu jsem se vynořil u čínského národního muzea a byl tu ještě větší fičák než na Wangfujing, ale aspoň se trošku vyjasnilo. Kdo chtěl jít do centra náměstí, tak musel projít security checkem, na který se stojí snad půlhodinová fronta, což se mi nechtělo, ale i tak jsem všechno ze strany pěkně viděl. I portrét Mao Zedonga na hlavní bráně Zakázaného města. Bylo už po jedné hodině a začínal jsem mít pěkný hlad, tak jsem se rozhodl vyrazit domů. Ze stanice Tian-an-men Východ stejnou cestou na Liujiayao, kde jsem pak vystoupil špatným východem a málem odjel autobusem na opačnou stranu. V naší čtvrti jsem už kousek od našeho bytu zapadl do jedné z našich oblíbených restaurací. Pořídil jsem mnoho fotek, které brzy publikuju. I přes tu zimu a malinko nepřízeň počasí to byla fajn vycházka.

Ge Yuhong Dao Chang oficiálně tréninkovým centrem EGF

Tento týden začínal v pondělí ráno ceremonií, na které Martin Stiassny s Li Ting předávali Ge Yuhongovi zlatou plaketu s nápisem "EGF training center". Přítomno bylo opět spousta funkcionářů a lidí z medií. Přihlížely také děcka z prvních pět skupin a nevím, proč tam přivedli také studenty místní základky nebo gymplu nebo co to vlastně je. Většina děcek z prvních pěti skupin a pár dalších se poté sebralo a odjelo na další národní turnaj do Yueyang. Je to obdobný turnaj, na kterém my jsme hráli v Huanggang a na tento jsme také zvažovali se vypravit, ale CEGO nám slíbilo financovat pouze dva turnaje a pro nás by byla výprava příliš nákladná, takže jsme se nakonec rozhodli zůstat doma.

Ligy proto byly tento týden dost improvizované, ale nakonec vytvořili šest hracích skupin. Palkovi tady zůstalo pár soupeřu ze 4. a 5. ligy, tak jsem nechopil, proč jim v první půlce týdne nevytvořili ligu a hráli tak je přátelské partie... Ve 2. skupině (odpovídající normálně 7.-8.) se potkali Ali, Andrij a Dušan. Ali si skupinu podmanil bez ztráty kytičky a už dává zapomenout na dvouměsíční zakopání v 9.-10. skupině, kam rozhodně výkonostně nepatří. Andrij zahrál průměrných 3:2. Dušana o víkendu skolila nemoc, takže ještě musel pondělní dvě partie, které měl hrát s Alim a Andrijem, vynechat. Následně se mu podařilo aspoň jednou zvítězit. Písa a já jsme hráli o místnost níž ve třetí a čtvrté skupině (odpovídající 9. a 10.). Písa zahrál podobně jako Andrij 3:2. Já si po první partii říkal jako Ondra Šilt v Olsztyně "proč jsem tam ku**a nevhodil" a pak už to se mnou šlo od deseti k pěti. Při stále trvajícím nachlazení moje go trpělo, takže jsem se odhlásil na druhou polovinu týdne na načerpání nových sil.

Palkovi už naštěstí zařídili ligu na druhou polovinu týdne a začal tak v první skupině dvěma výhrami, ale zbylé tři partie prohrál. Andrij ve druhé skupině se opravdu taktak zachránil. Dušan s Písou se ve třetí skupině stali magnetem na půlbodové prohry a zachránil se jen první jmenovaný. Nevíme, zda už děcka budou zítra zpátky a jak se ligy sestaví. Já každopádně už opět nastoupím, přestože ještě nejsem zdravotně úplně fit, ale snad jsem si aspoň dostatečně vyčistil hlavu... Všechny výsledky jsou k mání na Senseis, kam Palkův táta nedávno umístil pěkný graf naší výkonosti.

Ali měl tento týden napilno. Ve čtvrtek šel natáčet do WeiqiTV, přičemž měl rozebrat svoji partii z Japonska s Nakanem Yasuhiro 9-pro, kterou prohrál o 3,5 bodu až špatnou koncovkou. Komické bylo, že Ali si tu partii už téměř nepamatoval, natož o čem v ní přemýšlel, protože byla hraná téměř před dvěma měsíci... Ale nakonec to prý zvládl.
S načerpanou formou z ligových partií se v pátek vydal rychlovlakem do města Hangzhou na turnaj Limin Cup, na který ho vyslala EGF. Je to jakási obdoba Globis Cupu - mistrovství světa juniorů do 20-ti let. Akorát Evropa a Amerika mají vyjímku, že mohou poslat hráče do 23 let, což bylo v případě Aliho využito. Amerika však vyslala 13-letého prcka Aarona Ye... Rozdíl v tomto turnaji oproti Globis Cupu byl pomalý časový limit dvě hodiny na hráče a také, že to byl přímý knock-out. Na turnaji startovalo 24 hráčů, přičemž 15 z nich byli Číňani. Ali byl jedním z osmi hráčů nasazených do druhého kola, takže dostal tučné startovné a měl velkou motivaci urvat partii, ale moc si mezi soupeři vybírat nemohl, protože mezi nenasazenými, které první den mohl sledovat, to bylo co jméno, to pojem. Los mu přihrál výchazející hvězdu Li Xuanhao 5-pro, se kterým si naběhl do zmrtvení a už po sto tazích musel vzdát. Mimochodem bylo zajímavé, že hned v osmifinále vypadli všichni nasazení hráči... Teď momentálně probíhá čtvrtfinále, ve kterém zbyl už pouze jeden nečínský hráč (Shin Jin-seo 2-pro z Koreje).
Nám tak víkend zpestřují přenosy těchto partií na WBaduku, kde mimochodem teď běží v poslední době i spousta dalších zajímavých her. Přenášený je také již zmíněný turnaj v Yueyang, kam opět dorazili všichni čtyři králové čínského amatérského go, takže se děcka asi pořádně zapotí.

V sobotu se konala předvánoční akce v Liangově škole. Vypravil se tam jen Písa a ukázali se tam i Palko se Sonkou, kteří od pátka bydlejí jinde, protože Luo Gang u nás zakázal přebývat lidem mimo trénink, což se vztahuje i na přítelkyně účastníků. Písa s Palkem si tak užili simultánky s malými špunty, kteří prý byli určitě na úrovni dvojciferných kyu.

Děcka se zřejmě do zítra nevrátí, takže stále asi budou ještě improvizované ligy a do normálu se vše vrátí až ve středu. My si však můžeme od středy do soboty vzít prázdniny. V neděli nám začíná novoroční velký cyklus, takže na další článek se můžete těšit již v sobotu.

Nemocný Lukan ve školce a mnoho nejtěsnějších výsledků

Tento týden byl ve znamení půlbodových výsledků, kterých jsme si užili na obě strany opravdu hodně. A k tomu byl minimálně stejný počet výsledků o bod a půl. V praxi to je tady ve skutečnosti stejné v čínských pravidlech, protože když má černý 185 (nejtěsnější výhra), tak vyhrál o 1,5 bodu a bílý když má 177 (nejtěsnější výhra), tak vyhrál o 0,5 bodu a jinak to může být pouze v případě seki na desce. Ještě jsem úplně nepronikl do čínských pravidel, proč tomu tak je, každopádně některé mikrokoncovkové či neutrálové triky už máme vžité, když je na nás už děcka tolikrát použily... Něco se dá použít mimochodem i v Ingových pravidlech, které jsou odvozené z čínských.

Pojďme se podívat, jak jsme si vedli v promíchaných skupinách po velkém cyklu. Palko chytil po velkém cyklu formu a sfoukl v páté skupině všechny soupeře kromě jednoho a to Wang Shuo (王硕)("Small Tsume-go Genius"), což bylo poprvé, co zaznamenal ve druhé místnosti pozitivní skóre. Ali s Andrijem se potkali v sedmé lize, přičemž první jmenovaný poslal druhého o skupinu níž. Oba zaznamenali každý půlbodovou výhru i prohru. Ač se v osmé skupině objevili tentokrát lidé, co normálně jsou níže, tak se Písa trápil a nevyhrál ani jednu partii. Dvě prohrál o půl a jednu zazdil v neutrálech. Dušanovi se dařilo v jeho desítce a postoupil výš. Mně už od minulého týdne trápilo nachlazení, takže jsem tušil, že dostat se ze školky nebude zase až tak jednoduché. Přesto se mi však podařilo postoupit a už jsem nemusel zatáčet doleva, ač s čistým skóre to kvůli jedné půlbodové prohře nebylo. V této partii jsem dostal lekci z tsume-go, které stále nemáme ideální, o čemž napověděl i nedávný tsume-go test.

V druhé polovině týdne už Palko ve čtvrté skupině vyhrál pouze jednu partii, ale dvě musel vynechat, což brzy vysvětlím. Ali se opět těsně zachránil v sedmé skupině. Andrijovi přibyli do osmé skupiny opět dost neobvyklí, ne moc silní lidé, ale postup si nevysloužil. Písa s Dušanem se potkali v deváté a ze začátku to vypadalo, že si skupinu podmaní. Přestože Dušana také začalo trápit nachlazení, tak vyhrál jejich vzájemnou partii a když poté vyhrál o půl bodu i se "Slackinem", tak si zajistil postup do osmé skupiny, kde v září začínal a od té doby se tam už nevrátil. Písa naopak se "Slackinem" prohrál klíčové ko, když si nevšiml asi dalších 50 tahů, že mu tím umřel velký had, takže mohl na postup zapomenout. Mně se opravdu ulevilo, že už jsem nemusel zatáčet doleva, ale přesto jsem byl stále v 11.skupině (1.školka), která mě uvítala chcípnutím v prvním rohu. Zbylé partie jsem už však vyhrál, přičemž poslední byla proti do té doby neporaženému novému studentovi jak již tradičně o půl bodu. Takže jsem si stejně jako Písa před dvěma měsíci pobyl ve školce jen týden.

Jedním z mých soupeřů, kterého jsem porazil, byl mimochodem malý jedenáctiletý klučina, který se jmenuje Meng Linghua (孟令华).  Má odehráno mnoho partií s Písou s hodně vyrovnaným skóre a obvykle se pohybuje mezi 8. a 12.skupinou. Čím je ale zajímvý je to, že umí na místní poměry opravdu výborně anglicky a často nám pomáhá ve čtvrté místnosti s překlady. V pátek jsem si s nim přehrál a rozebral partii z Nongshim Cupu - Wang Xi vs. Piao Tihuan, že nevíte kdo to je? ;) No, nebudu mystifikovat, je to čínské jméno Park Jeong-hwana.

Prezident CEGO Liu Bin, který má sílu téměř evropského 6-danu vyzval Palka na match o 2000 euro s časovým limitem tři hodiny. Je však známý svojí jistotou a nasazením, takže například na kongrese skolil v přátelské partii Ilju Šikšina nebo Artema Kačanovského, takže určitě měl být zdatným soupeřem i Palkovi. Match se hrál v pátek dopoledne ve škole, kde jsme hráli před pár týdnu Go s jinými pravidly. Pan prezident ale dostal před partií smutný telefonát, že zemřel jeho blízký kamarád, což rozhodně poznamenalo průběh partie... Palko to každopádně i tak neměl jednoduché, ale nakonec jeho soupeři zemřela klíčová skupina a vzdal.

Každou středu nám sem teďka chodí uklízečka, kterou já odmítám platit. Posledně mě vytočila tím, že mi vyhodila mýdlo a šampón, které by ještě týden vydržely a taky zubní kartáček... Palka pro změnu naštvala tím, že mu přerovnala věci úplně jinak než je měl, takže se zdá, že jsem udělal dobře, když jsem jí zakázal uklízet v mojí části pokoje...

Na sobotu jsme měli zorganizované dva matche na univerzitě Qinghua, kde jsme už jeden odehráli v září. Ranní vstávání v sedm hodin o víkendu ale každopádně není pozitivní start do dne. Dušana navíc museli dost přemlouvat, protože opravdu vypadal dost nemocně. Dopoledne se proti nám postavily známé osobnosti a profesoři z univerzity, kteří zde kdysi studovali, přičemž první čtyři desky měly titul čínského 6-danu, takže opravdu velká síla a zbylé dvě solidní 5-danové. Seřadili jsme se v pořadí Palko-Ali-Andrij-Lukan-Dušan-Písa. Jako první překvapivě vyhrál Dušan a to o 2,5 bodu. Pak se ale podařilo nejtěsnějšími možnými rozdíly vyhrát už jen Alimu (z nemožné pozice) a Andrijovi (ten to naopak málem zahodil), takže výsledek byl 3:3 a rozhodla Palkova prohra o komi na první desce. Každý jsme dostali knížku partií Gu Li vs. Lee Shishi - čínské jméno Lee Se-dola.
Na oběd jsme šli do restaurace, která se nacházela přímo v univerzitním areálu. Tam už dorazili všichni funkcionáři IGF, co jsou tu na SportAccordu a čekal je odpoledne meeting s CEGO. Můžu jmenovat třeba Martina Stiassneho, Andrew Okuna, Thomase Hsianga nebo Yuki Shigeno.
Na odpoledne jsme se přesunuli do místního univerzitního go-klubu, který se nacházel v jejich vnitřním stadionu, kde lidi běhali. Tam nás čekal match se současnými univerzitními studenty. Každopádně jsme se tam v těch sakách cítili opravdu divně a navíc tam bylo nesnesitelné vedro pro hraní, takže jsme u toho dost usínali a dělali hrubé chyby, co normálně neděláme. Ali nás reprezentoval na meetingu a prý opravdu zabodoval svojí uvodní řečí. My jsme se tak seřadili ve stejném pořadí, akorát bez něj. Jejich první tři hráči z minula, kteří byli opravdu solidní, hráli opět, akorát se posadili na 3., 2. a 5. desku. Na čtvrtou desku sedl někdo zřejmě slabší, protože ho Dušan sfoukl, ale pak se přehlédl v koncovce... Palkův soupeř byl pravděpodobně solidní, ale první tři kameny rozházel po gobanu dost náhodně a Palko následnou bitvu zvládl. Proti těm třem z minula jsme však tentokrát neuspěli ani já, ani Andrij, ani Písa, takže výsledek 1:4 byl opravdu hodně smutný.
Na následné společné večeři nám čínští studenti řekli, že se seřadili na desky náhodně, že se všichni považují za stejně silné a mají 9-dany na tygemu... Trochu jsme také oslavili Andrijovi narozeniny.
Já jsem musel akorát odjet dřív domů na partii MEJT, která mi stejně jako finále iGoŠe zpestřily víkend.

Momentálně také sledujeme partie ze SportAccordu, které se momentálně v Pekingu odehrávají. Japonsko a Taiwan zle zapalují Číně a Koreji. Trošku jsme prosmutnili prohru Evropy s Amerikou, ale docela bavíme nad nemohoucností Sašenky Dinersteina, který hraje opravdu hrozně a Baolong říkal, že kdokoliv z nás šesti by zahrál lépe. Ještě pár dní bude akce probíhat, takže by se měli i funkcionáří IGF na nás přijet podívat k nám do školy. Snad nepřijdou také do bytu...

Bídný velký cyklus

Do velkého cyklu většina dětí a stejně tak my, obvykle vstupujeme s nadějí k lepším zítřkům a k odražení se do vyšších skupin. Takový Ali už dva týdny předem prohlašoval, že už jen čeká na velký cyklus. Na základě tohoto turnaje, kterého se tentokrát kromě naší školy zúčastnily jen děti z jakési jiné menší, se přerozdělí skupiny pro další měsíc. A že se to tentokrát teda solidně promíchalo!

Od začátku turnaje byly tedy naše výsledky opravdu nic moc a nedařilo se nám držet ani 50%. Po čtyřech kolech jsme měli já, Písa a Dušan jen jednu výhru, což se minule nestalo nikomu. Ale přece jen nutno dodat, že v tomto turnaji byl tentokrát málokdo slabší než 5-dan. Každopádně jsme nakonec dopadli, tak jak dopadli...

Nikomu se nepodařilo uhrát osm výher, což se minule povedlo kromě Palka i mě. Palko i tentokrát neodehrál špatný turnaj a nakonec se z nás umístil nejlépe se sedmi výhrami ze třinácti. Navíc měl na lopatě i dva studenty první místnosti, kterým přezdíváme "Endgame-master" a "Giraffe" a kdysi se s nima Palko tam potkal na začátku pobytu. Andrij a Ali měli téměř celý turnaj z nás nejlepší výsledky, ale na konci prohráli téměř vše, takže nakonec skončili jako dva nejlepší šestibodový. Na svoje poměry nejlépe určitě zahrál Písa, který nakonec spustil ponorkový útok a dosáhl na sedm výher, ale přesto skončil až za dvěma posledně jmenovanými. Tito čtyři se nakonec výsledně seřadili téměř pod sebou v 7. a 8. skupině. Dušan zvítězil šestkrát a zamířil do své tradiční desítky. Největší pain jsem celý turnaj prožíval já a to přesto, že se mi už zase srovnal spánkový režim. Od začátku jsem dělal neuvěřitelné chyby, odhazoval vyhrané partie a dokončily mě dvě půlbodové prohry v posledních dvou kolech, čímž jsem zaznamenal ostudných pouhých pět výher, přičemž takhle špatně zahrál ze studentu CEGO pouze loni Zeno van Ditzhuijzen. Tak si pobudu pobudu pár dní "vlevo" ve školce...

Vítězem turnaje se stal s jedenácti výhrami kluk, kterému říkáme "Real Tsume-go Genius" ("Small Tsume-go Genius" je Wang Shuo, který se pohybuje pořád někde kolem nás), a který se už letos umístil v profesionální zkoušce pouze osm míst pod čarou a tady už usoudili, že je moc silný i na první skupinu, tak ho přeřadili do studijní skupiny k profíkům, která se nachází pár minut pěšky odsud. Mimochodem tam údajně přeřadili i Endgame-mastera. Hodně hráčů z předních skupin však v turnaji trpěli. Lidi jako "Starcraft" nebo "Best student", kteří jsou konstantně v první místnosti, prohráli oba asi pětkrát nebo šestkrát, takže se sotva dostanou do druhé... Pár lidí už si pamatujeme podle znaků, ale jména neznáme téměř u nikoho, takže je pro nás jednodušší je nazývat přezdívkami.

V pátek byla už jen jedna partie a odpoledne jsme se těšili na volno, avšak nakonec přišel tříhodinový desetistránkový tsume-go test. Já jsem si ve školce podle úrovně úloh říkal, jestli jsem tam opravdu správně, protože některé úlohy jsem si pamatoval z dob v 6.-8. skupině, takže jak si s nima poradili moji spolužáci, to teda nevím... Večer nás už tak čekal zasloužený odpočinek. Přišel Liang se svoji pětiletou dcerou, tak si s ní hlavně Palko s Dušanem hráli a vymýšleli vypečené hry, když si její tatínek potřeboval zahrát s Písou Hearthstone. :)

Na sobotu bylo naplánované finálové kolo relay-go. Já se ale omluvil, protože mě koncem týdne hrůzy postihlo nachlazení a byl jsem psychicky a fyzicky totálně vyčerpaný, tak jsem radší vzal za vděk dvěma dny odpočinku místo jednoho a ležel si doma u přenosů Go-Barona a MR žen. Každopádně kluci se tam prý docela ukázali a měli tu čest se setkat s Chen Yaoyem, jehož tým vyhrál, a který prý údajně projevil zájem nás trénovat. Kromě něj se tam prý opět ukázalo mnoho známých tváří, stejně jako minule.

Dnes tedy už všichni načerpáváme síly na další náročný týden, tak nám držte palce!

Evropské celebrity na titulní straně World of Weiqi

No ti, co jste to na facebooku viděli, nevypadáme tam krásně? :D Až ten časopis dorazí mezi děcka do školy, tak ti z toho budou mít záchvaty smíchu celý příští týden, kdy je Velký cyklus... Tím lépe pro nás, aspoň budou rozptýlení. Každopádně článek o nás a CEGO se redaktorům World of Weiqi podle Baolonga moc povedl. Za ním ještě následuje info o deseti nejlepších Evropanech napsaný Fan Huiem.

Před Velkým cyklem začínají ubývat lidi, takže i proto se některé naše nepostupy a sestupy nekonaly. Já jsem zpět ve své místnosti opět ožil, Ali se konečně dočkal postupu k nám také a Dušan si též polepšil o skupinu, ač jsme tedy všichni prohráli hned dvakrát. Naopak noční můrou byl tento cyklus pro Andrije a Písu, kteří odhazovali jednu vyhranou partii za druhou.

Druhá polovina byl už poslední malý cyklus před tím velkým, takže odešlo ještě více lidí a téměř o nic nešlo, takže většina dětí nehrála na plný plyn. To se už vrátil Palko a byl nasazen do páté skupiny, ale nepodařilo se mu ani jednou zvítězit. Úplně stejně jsem v sedmičce dopadl já, přičemž moje prohry byly o 0,5, 4,5, 3,5, 5,5 a 2,5 bodu a tři partie úplně zahozené z vyhrané pozice. To samé provedl i Písa, ale ten naštěstí dvakrát vyhrál. Andrij si tentokrát šestou ligu podmanil a Ali obstál v osmé. Tyhle všechny výsledky jsou ale ve skutečnosti úplně bezvýznamné pro naše další pokračování, protože přespříští týden začínáme úplně od znova podle pořadí v turnaji.

Ve středu k nám dorazila uklízečka, takže náš byt byl opět po tříhodinovém úklidu chvilku k nepoznání. I tak si ale myslím, že když jsme to zvládli minule pěkně, tak proč jsme nemohli i tentokrát... Jediné, co bychom asi neodstranili byl ten zápach.

Víkend jsme si spestřili já s Palkem mistrovstvím Evropy týmů a něktěří kulečníkem. Já s Andrijem jsme si taky zajeli do Careffouru nakoupit nějaké západní jídlo, hlavně opravdu velké množství baget, které už jsme stejně ale skoro všechny snědli.

Ještě musím dodat, že všichni kromě mě a Palka, tu ve volném čase propadli hře Hearthstone (Heroes of Warcraft) a to včetně Baolonga. ^^ Tak uvidíme, zda jim to bude na odreagování fungovat. 

Velká čínská zeď

Minulou neděli nás čekala zajímavá akce, na kterou jsme měli rozlišné názory a pořádal ji pan Lin - funkcionář CEGO a silou asi 5-dan evropský. Dodal totiž partiím inovační pravidla. První dva tahy každé barvy byly rozmístěny náhodně (kromě tengenu a první linky) počítačem a pak jsme měli každý odhadnout, kolik může bílý černému dát komi, přičemž, kdo dal víc, měl bílé a začínal. Na konci poté každý platil podle starých čínských pravidel za každou skupinu na gobanu dva body. Pořadatelům se podařilo zajistit dva silné tříčlenné týmy - Peking a Chengdu, přimčemž součástí týmu z hlavního města provincie Sichuan byl i Tan Xiaochun, což je slavný veterán a držitel třídy 7-dan, který se živí sázením velkých peněz na Go. Sobotná souboj těchto dvou týmů však vyhrál tým hlavního města Číny 2:1. V neděli se pak oba týmy spojily v jeden a postavily se proti nám. Cena pro vítězný tým byla 3000 yuanů. Seřadili jsme se v pořadí Ali-Eric-Andrij-Lukan-Písa-Dušan. Dalších pět našich soupeřů také mělo velkou sílu, všichni čínský 6-dan. Alimu, Ericovi a mě se však podařilo zvítězit a náš tým vyhrál díky Aliho cennému vítězství na první desce proti panu Tanovi. Kromě finanční výhry jsme každý dostali i jakousi inovační ochranu na nos před znečištěním od sponzorské firmy.

V pondělí nás čekalo už předem očekávané srandovní focení na titulní stranu čínského Go worldu, na které dorazil i Palko a naopak se ho neúčastnil Eric. Všichni jsme museli mít saka, čímž naše pózování ve třídách a před školou vypadalo ještě komičtěji. I děcka z toho měly dost velkou bžundu. Každopádně jsme si to vcelku užili a pak šli na společný oběd.

Výsledkově byla první půlka týdne převážně katastrofální. Všichni až na Aliho jsme sestoupili, přičemž já se rozloučil se svojí domovskou místností 6-8. Ali, který si poradil jak s Písou, tak s Dušanem a jako jedinému se dařilo, mě v ní měl nahradit, ale nakonec nepostoupil, protože se vrátila Baolongova přítelkyně a celé pořadí se posunulo, z čehož byl Ali patřičně naštvaný. Baolong se po pár dnech doma v Tianjinu vrátil též, jeho komentáře nám hodně chyběly, tak snad se zase rozjedeme. Už se ale těsně nepotkal s Ericem, který ve středu odjel domů do Marylandu.

Druhá polovina týdne už byla lepší, všichni až na Aliho jsme vyhráli tři partie z pěti. Andrijovi to stačilo na přímý postup. Mě se podařilo poprvé porazit nešťastníka Aliho, který tentokrát zahazoval jednu partii za druhou a sestoupil a opravdu už zřejmě jen čeká na Velký cyklus. Já prohrál poslední partii o půl bodu se Smrkáčem, což mě hodně mrzelo a pak jsem si ani nevylosoval kartu na postup, což se děje, když jsou tři lidi poražení dokola. Písa byl ale v tahání karet úspěšnější i na úkor Dušana, se kterým prohrál ve vzájemné partii. My se tak s Písou potkáme příští týden v 9.lize. 

Večerní tréninky byly opět většinou v podobě různých cvičení. V místnosti 9-11 to byly hodně týmové bleskovky a jednou střední hra, ve které jsem jednou nebyl daleko od poražení učitele. Jednou jsme byli všichni o místnost výš a hráli rengo, což byl ve dvacetisekundovém byoyomi opravdu festival. 

V sobotu nás čekal výlet na Velkou čínskou zeď. Liang přišel ráno kolem deváte do bytu a zděsil se z množství odpadků a láhví v obýváku. Písa s Alim řekli už předem, že jet nechtějí. Dušan chtěl, ale ráno nebyl schopný vstát, tak aspoň jim aspoň Liang dal za úkol uklidit ten nepořádek, protože večer měl přijít Luo Gang s jakýmsi člověkem na testování anglické verze WeiqiTV.
Po cestě jsme ještě nabrali Palka se Sonkou, takže nás nakonec jelo pět. Autem jsme se dostali do střediska Mutianyu asi za dvě hodiny.
První nás čekal výšlap ke zdi po schodech, kterých Palko napočítal myslím 1099, než jsme dorazili k první věži. Lanovkou jsme opravdu jet nechtěli. Už z první věže nás čekaly nádherné výhledy jak na Zeď, tak na okolní hory, takže jsme všichni hojně fotili. Opravdu jsme měli velké štěstí na počasí. Během další hodiny a půl jsme převážně do kopce ušli trasu přes pět věží, než následovala pauza u horní stanice lanovky Liang měl s sebou velké zásoby jídla, takže dal něco i mě a Andrijovi, co jsme téměř nic neměli. Po načerpání energie jsme zdolali dalších pět věží. Na prudké stoupání do kopce k dalším už jsme ale neměli čas. Andrij si však cvičně na jednu ještě vyběhl. Na tomto kopci bylo mimochodem velkými čínskými znaky v překladu napsáno "Milujeme vůdce Maa", takže celou cestu zpátky skopce bylo s Liangem a Andrijem co rozebírat, co se týče historie a politiky. :) Kolem třetí hodiny odpolední už jsme zase klesali dolů po starých známých schodech a hladoví jsme zapadli do fast-foodu než pro nás přijel řidič. Za dvě a půl hodiny jsme se prodrali všema zácpama a dorazili domů. Na Zdi bylo fajn.

Fotogalerie

Cleaning lady. Yes or no?

Hned, co jsme dorazili domů z Xianu, tak nám Eric oznámil, že se propadlo umyvadlo. Nedávno to byl záchod, takže teď umyvadlo, jako kdybychom tam něco v té koupelně prováděli... No, každopádně se to naštěstí rychle vyřešilo.
Víkend jsme měli s Písou navíc zpestřený dohrávkami partie ME týmů proti Rusku, do kterého jsme vstupovali za stavu 1:1. Já byl extrémně blízko výhry nad Šikšinem, ale v tu nejhorší chvíli jsem se rozsypal v časové tísni. Naštěstí situaci o den později zachránil Písa přesvědčivou výhrou nad mladíčkem Fioninem. Výsledná remíza s Ruskem se určitě nedá považovat za neúspěch.

V pondělí jsme měli večeři s lidma z CEGO, která byla hodně motivační od prezidenta Liu Bina. Čínské víno však nakonec udělalo své. No a výsledek, který už byl dostatečně rozmazán na eGobanu byl takový jaký byl a netřeba ho komentovat. S Andrijem jsme však cestou domů pěšky z večeře objevili Careffour, do nějž asi o víkendu podnikneme náběh na evropské zboží (hlavně bagety). Byli jsme také pozváni panem Linem (jeden z funkcionářů CEGO) na neděli na jeho speciální akci s trošku pozměněnými pravidly hry, přičemž první čtyři kameny budou rozmístěny náhodně, pak tipneme, kolik může bílý dostat komi a začíná normální hra.

Vrátili jsme se do školy přesně po Velkém cyklu, takže skupiny byli opět rozházené v podstatě od znova. Li Ting uspěla v prvním předkole ženského Honinbo, takže si přišla zase na týden zahrát před odletem na druhé předkolo. Celkově bylo snad poprvé 14 skupin, přičemž první školka (skupina 11) nezatáčela doleva. Každopádně první cyklus v novém měsíci se nám opravdu celkově nepovedl, protože jsme byli na sestup v podstatě ve všech skupinách. V 10. skupině se potkali Ali, Písa a Dušan, přičemž posledné jmenovaný si s oběma poradil a proběhl skupinou suverénně bez ztráty kytičky, takže aspoň tak částečně zachránil naši čest. Naopak zbylí dva byli na sestup do školky... V naší místnosti se celkem dařilo Li Ting a Ericovi. Já už si však pomalu balil věci na stěhování se o místnost níž.

Po velkém cyklu však opět odešlo spousta lidí, takže jsme se všichni až na Palka, který minule všechno prohrál, zachránili. Palko tak doplnil Erica a Andrije v sedmičce a kluci se krásně porazili dokola a obsadili dělené první místo. Palkovi však teď přiletí Sonka, takže si dává na deset dní prázdniny (prohodí si to s vánočními) a Eric ve středu letí domů, takže postoupí jen Andrij. Já se tentokrát vyjímečně musím pochválit za fighting spirit, protože po třech partiích jsem byl opět na stěhování dolů, avšak poslední den jsem poprvé tady vyhrál dvě partie v jeden den a zachránil se. Písa s Alim využili situace a tentokrát si desítku naprosto podmanili a Ali oplatil Písovi prohru z předchozího cyklu. Jediný ve své kůži tentokrát nebyl v devítce Dušan. V jednu chvíli to vypadalo, že se v devítce sejdem čtyři příští týden, ale naštěstí se tak nestalo.

V půlce listopadu se v Pekingu začíná topit, ale ve škole se teda ta ledárna moc nezměnila. Level tsume-go mi přijde jako kdyby posunuli úroveň o level výš, protože někdy jsme fakt bezradní... Pokračují nám večerní užitečné tréninky převážně na koncovku a občas na střední hru.  My kvůli tomu často chodíme i do vyšší místnosti. Začaly také lekce a tréninky na zahájení. Jednou byl zajímavý sranda trénink u nás, že jsme každý měli jít na tabuli ukazát jednu variantu taishy, přestože jí tady pochopitelně nikdo nehraje, ale celkem tu frčí velká lavina.
Včera jsme byli ve škole z různých důvodů jen naše československá trojice a hráli jsme zajímavý bleskovkový týmový match v místnosti 9-11 a hezky si přivydělali, protože nás motivoval i Liang. Vrcholem byla kontroverzní situace v Písově partii, kdy se úplně rozstřelený tlusťoch snažil protlačit výhru na čas, ale naštěstí se tak nestalo a tým, ve kterém jsme byli já a Písa, díky tomu vyhrál.

Minulý víkend jsme se opět rozhodli uklízet, ale oproti minule akce trochu selhala, takže se objevily názory si pořídit uklízečku, což se setkalo s rozporuplnými reakcemi. Téma se probíralo celý týden a nakonec došlo k neoficiálnámu hlasování. Já, Palko a Baolong jsme byli proti, protože nám to přišlo zbytečné si pořídit uklízečku, když si můžeme uklidit sami a Dušan, protože nemá prachy. Pak však uslyšel, že to bude stát méně než 10 yuanů na osobu a přeběhl na druhou stranu, takže nás zřejmě s Alim, Andrijem a Písou přehlasovali. No, údajně je to v Číně normální mít uklízečku i u běžných lidí...

Plánujeme i různé výlety, například do Zakázaného města a na Velkou zeď. Na tu pravděpodobně pojedeme v nějaký všední den na konci ledna v době čínského nového roku, kdy škola bude mít prázdniny. Luo Gang nám také začal zařizovat lekce čínštiny, když jsme projevili já, Palko, Ali a Dušan zájem. Tak uvidíme, jak to celé dopadne...

1st Qinling Mountains Cup a návrat ztraceného syna

Tentokrát jsme se už v kompletní sestavě vypravili na turnaj na pozvání, který má oslavovat hedvábnou stezku, která ve starověku začínala právě v Xianu a končila v Benátkách. Z Číny se mohli zúčastnit pouze hráči starší 25-ti let a pocházející z měst na západ od Xianu, takže početné zastoupení mělo kromě domácího města i třeba Urumqi nebo Lanzhou. Registrovaných bylo mnoho 6-danů, ale přece jen v západních povinciích je snažší tuto třídu získat, takže jsme jim měli být vyrovnanými soupeři. Pouze dva opravdu měli dosahovat opravdu solidní síly a to současní mistři měst Xian a Lanzhou - Liu Xiaochen, který hrál s Palkem v týmu na relay-go a porazil ho v přátelské partii a známý hráč Ke Yang. Kromě nás byli pozvány i další města z Evropy, takže nakonec dorazili ještě tři Pařížané (kyu-hráči) a tři Rusové z Novosibirska (Kiril Děnisov 4-dan, Anna Krušinskaja 2-dan a Gleb Čerepanov 3-kyu). Solidní týmy poslaly Thajsko (Vorawat Tanapatsopol 5-dan, Krit Jamkachornkiat 5-dan a Srisin Chotikapong 4-dan) a Malajsie (Teng Boon-ping 5-dan, Chang Fu-kang 5-dan a Cheng Khai-yong 3-dan), které poslali svoji téměř absolutní špičku. Singapur už přeci jen ne, dorazili dva mladí hráči (Yue Yi-fei 5-dan a Xi Yue 4-dan) a jeden naprosto neznámý. Čekal nás proto zajímavý turnaj, ve kterém jsme mohli pomýšlet na ty nejvyšší příčky.

Vyrazili jsme v pátek brzy ráno. Vstávání v 6 hodin bylo opravdu krušné. Naštěstí cesta na nádraží byla rychlejší než posledně, protože Baolong minule nevěděl, že na nádraží už vede metro. Ono, kdo se v tom má orientovat, když já z před čtyř let pamatuji 7-8 linek a nyní jich je dvojnásobek. Dostat se do Xianu rychlovlakem není tak jednoduché, protože přímé koleje přes Tiayuan to neumožňují. Takže uhne až v Zhengzhou do hor směrem na Luoyang a Xian, takže cesta už neubíhá pak tak rychle. Cestou tam jsme chytli vlak, který vymetal opravdu každou díru, takže se cesta protáhla skoro až na šest hodin. Z Xianu nás potom organizátoři odvezli na hrací místo, kterým byl golfový resort ve starém stylu, pod horama s posvátnou horou Huashan u městečka Huxian. Mimochodem výhled na ně jsme měli nádherný přímo z hracího sálu. Na místo brzy dorazil přímo ze Srbska i Dušan a večer se zpožděním z Japonska Martin Stiassny a Li Ting. Nás dostala hlavně cena pro vítěze, která byla 60 000 yuanů (asi 7800 euro) a polovina pro druhého. Finanční ceny byly až do osmého místa. Fan Hui, který z Xianu pochází, byl také pozván, ale nemohl hrát, takže říkal, že by radši měl evropský obličej... Nepotěšila nás pouze hodina bez byoyomi jako hrací čas. Nakonec dorazilo 46 hráčů a zúčastnil se i Liang. Během tří dní bylo naplánováno devět kol.

První kolo bylo losované náhodně a hned z toho byla vtipná historka. Palko dostal mistra městečka Huxian, který si však myslel, že hraje s 1-danem amatérským, takže hrál hodně měkce a hrozně se divil, jak rychle se mu pozice rozpadla... Ve druhém kole jsem ho dostal já, ale to byl už přece jen obezřetnější a vyhrál jsem jen o komi, ale i tak se z těchto dvou proher už do konce turnaje nevzpamatoval... Do prvního kola jsme jen já s Písou dostali solidní soupeře a oba dva jsme prohráli, ale začal se nám pak dařit ponorkový útok ze zadní pozice, přestože jsme se potkali ve čtvrtém kole. Dušan ten přece jen nebyl po jetlagu ve své kůži. Andrij, Palko a Ali hned od začátku suverénně kráčeli za hlavními cenami a po prvních dvou dnech jsem na tom byl dobře i já, protože jsem skóroval pět výher v řadě. Ali s Palkem si proto zahráli pomyslné finále v šestém kole. Ani já jsem pak nevyzrál na neporaženého Palka, který si i přes zaváhání s Andrijem v posledním kole došel pro vítězství v turnaji. Z čínských hráčů z nás udělal paseku jen Ma Qingchuan, dědeček z Lanzhou, který mě dorazil v osmém kole a v posledním kole si vyšlápl i na Aliho, který předchozí kolo vydřel půlbodovou výhru nad Thajcem . I přesto však skončil na druhém místě. Třetí skončil místní Wang Yizhe, který prohrál jen s prvníma dvěma. Andrij sice zaváhal s Thajcem, ale díky výhrám nad Písou a Palkem se vyšplhal na čtvrté místo (kolem 1000 euro). Na paté místo se dostal favorit Ke Yang a na šesté již zmíněný Ma Qingchuan. Písa dokonal ponorkový útok výhrou nad Dušanem a protlačil se na poslední místo mezi cenami (250 euro). Já jsem naopak musel vybojovat půlbodovou výhru nad Liu Xiaochenem, kterému se vůbec nedařilo, ale i přesto jsem skončil až 11. Dušan nakonec skončil na 16. místě. Také jsme samozřejmě vybrali prvních pět trofejí za nejlepší nečínské hráče. Tu šestou získal jedenáctiletý Chang Fu-kang, který skončil hned za mnou. (Mimochodem, nedávno skončil na čtvrtém místě ve své domovské zemi na mistrovství světa juniorů.) Sedmnáctiletý Thajec Jamkachornkiat, který zle zapaloval Evropanům, poslední den prohrál všechny partie, takže se nakonec propadl z nejvyšších pozic na 15. místo.  Po vyhlášení výsledků a slavnostní večeři se konala i s ostatními oslava ve znamení vína u Písy a Palka na pokoji. Všechny výsledky jsou podrobně rozepsány na Senseis a v komentářích z minulého článku i nějaké fotky.

V úterý jsme měli výlet na terakotovou armádu, kde jsme se hodně bavili obchodníky se suvenýry a smlouváním cen, na což asi nebude v dobrém vzpomínat Palko. Ali nebyl ve stavu na to, aby vyrazil s námi, takže dorazil až na večerní match s místními hráči. Každý kdo vyhrál obdržel knížku s partiemi Gu Liho. Palko a Ali, kteří jako jediní měli z nás solidní soupeře, prohráli. Večer nás čekala večeře v místním hot-potu, kde jsme se opravdu hodně přejedli.

Ve středu dopoledne jsme si mohli přispat a někteří jsme si zahráli s hráči, co dorazili z městečka Huxian. Odpoledne jsme navštívili dva místní chrámy, jeden buddhistický, kde jsme se mohli pomodlit přes Buddhou a jeden taoistický. Večer opět další přejídačka v místní restauraci.

Teď jsme v rychlovlaku na cestě do Pekingu. Tentokrát to přece jen frčí díky pouze dvěma zastávkám. Bavíme se s Palkem a Písou různými pravěkými počítačovými hrami typu Worms. Večer se bude konat první večeře slíbená od Luo Ganga a kluci vybrali opět hot-pot. Celkové dojmy z turnaje jsou jen ty nejlepší, moc jsme si to užili. Teď nás čekají zasloužené tři volné dny odpočinku, protože se dohrává Velký cyklus, který jsme promeškali. Pokračování zápisků z Pekingu bude příští neděli.

V říjnu laně s jeleny, vyráběj malý jeleny... aneb zima se blíží

No nevím, jestli tu mají jeleny, ale jestli jo, tak by si měli pospíšit, protože v Pekingu se mohutně ochlazuje. Zlatý Huanggang, tam bylo ještě teploučké babí léto.A myslím, že i Ali s Palkem v Japonsku zdaleka tolik nemrzli. Ještěže zítra jedeme do Xianu, tam by mělo být přece jen tepleji. I přesto, že je tady v Pekingu v zimě ještě více smogu a slunce vidět opravdu zřídka, tak zatím si ještě můžeme užívat celkem časté modré oblohy.

Hned ani ne den po příjezdu z Huanggangu odjeli Ali a Palko s Li Ting do Osaky, kde se měli zúčastnit turnaje Sankei v Kansai-kiin a studovat s tamními insei a mladými profíky. Nejdříve je čekal exchange match s dvěma novými profíky. Palkovi se podařilo trochu se štěstím udolat Hashimoto Kana 1-pro, Ali nakonec podlehl Takashima Yugovi 1-pro o 5,5 bodu. Výsledek tak byl určitě hodnocen pozitivně. Palkovi se navíc ve studijní skupině podařilo porazit další dva mladé profíky. Svůj týdenní pobyt zakončili turnajem Sankei, kde se musí dvěma předkoly projít do hlavního turnaje, ve kterém hraje osm profíků a osm amaterů proti sobě partie bez komi. Kluci uzavřeli sázku s Luo Gangem, že pokud někdo z nich postoupí, tak máme na měsíc večeře zdarma. No, k překvapení všech se to málem podařilo. Palko dostal nejtěžší možný los v podobě Yuki Satoshiho 9-pro a prohrál čestně o 8,5 bodu. Ali si však překvapivě snadno poradil se Saido Tadashim 8-pro, což se opravdu nečekalo a Japonci náhle zbystřili, protože nikdo nečekal, že by někdo z Evropanů něco uhrál. Ali poté vyfasoval slavného soupeře Yasuhiro Nakana 9-pro a celou partii mírně vedl a až v koncovce se nechal obrat a prohrál o 3,5 bodu. Kluci tak jistě zanechali v Japonsku výborný dojem. O jejich pobytu se více můžete dočíst na EuroGoTV, eGobanu či Senseis.

U nás v Pekingu se nedělo opravdu nic zajímavého, možná až na to, že se ani jednou neukázal Liang nebo Luo. Ještě se udála usměvná historka s Baolongem, který nám dlouho tajil, kdo je jeho slečna, kterou si našel u nás ve škole. Během jednoho rána je však spolu potkali nezávisle na sobě Andrij na ulici a Písa pak v McDonaldu... Hodně se nám ztížilo ranní tsume-go, se kterými má už teď velké problémy i Andrij, který byl v nich z nás obvykle nesilnější. Skupiny 6 až 10 mají stejné úlohy, já s Písou a Ericem jsme byli úplně zoufalí...Andrij obecně chytil formu a podařilo se mu dvakrát postoupit, což mu ale bohužel stuplo do hlavy a je teď občas nesnesitelný. Dostal se tak do vyšší ligy než já, přestože jsem ho v lize porazil. Naposledy už se mu však postoupit nepodařilo, a tak je jediným naším zástupcem ve vyšší místnosti Eric, který však pro nemoc nenastoupil. Já se stabilně držel v sedmičce. Dokonce se mi podařilo poprvé uhrát pozitivní skóre. Avšak naposledy už jsem se ani v sedmičce neudržel, protože se vrátil zpátky starý Lukan, který odhazuje vyhrané partie. Palka po návratu z neznámého důvodu zařadili až ke mě do sedmičky, tak jsme si včera večer zahráli a prohrál jsem opravdu kuriozním způsobem o půl bodu, když jsem zapomněl, že hrajeme čínská pravidla a při dvou posledních ko jsem jedno spojil a Palko díky tomu získal o neutrál víc (2 body) a ještě vyhrál zbylé ko... Z této prohry už jsem se nevzpamatoval a prohrál všechny zbylé partie. Písa s Alim hrají v nižší místnosti 9. a 10. ligu se střídavými úspěchy, ale na spadnutí do školky to snad nevypadá.

Protože zítra odjíždíme brzo ráno na turnaj do Xianu, museli jsme poslední malý cyklus odehrát za den a půl, což bylo opravdu náročné, tak snad se nám po návratu povede lépe. Turnaj v Xianu je turnaj na pozvání, kterého se nesmí zúčastnit hráči z východu, tj. ze Šanghaje a Pekingu, takže zřejmě nehrozí účast žádných 7-danů. I přesto však čínští 6-danové jsou opravdu obtížní soupeři. Na podobné úrovni jako oni může být i Fan Hui, který byl pozván, aby hrál, protože z Xianu pochází. Bylo by docela hezké, kdyby ho na domácí půdě někdo z nás porazil. Úroveň turnaje tak bude určitě na nižší úrovni než v Huanggangu, takže by jsme mohli i něco vyhrát. Měli by snad dorazit i nějací méně známí Rusové. Mimochodem s Rusy bychom v úterý měli hrát ME týmů, ale my se vracíme až ve čtvrtek, takže je momentálně v procesu domlouvání termíny partií mě a Písy. Na další článek se tak zřejmě budete moci těšit ve čtvrtek.

Národní turnaj ve městě Huanggang

Do vesničky velké asi jako Brno jsme se vypravili vlakem. A nebyl to ledajaký vlak. Číňani totiž v posledních letech mocně budují vysokorychlostní železniční síť po celé zemi. A tak ve čtvrtek výprava ve složení Lukan, Písa, Andrij, Baolong jako kouč a Liang jako teamleader nasedla na pekingském západním nádraží do rychlovlaku CRH ve směru Wuhan. Když se chytne spoj, který jede přes celou Čínu až do Guangzhou a Shenzhenu, tak tento vlak zvládá vzdálenost 1200km Peking-Wuhan za 4 hodiny a 20 minut, přičemž zastaví pouze dvakrát a to ve dvou čtyřmilionových městečkách Shijiazhuang a Zhengzhou. Ve Wuhanu nás čekal hlavní organizátor s mikrobusem, kterým nás převezl do asi hodinu vzdáleného Huanggang.

V Číně se každý rok koná pět národních amatérských turnajů, přičemž tento je z nich nejslavnější a putuje po celé zemi. Loni byl například ve městě Dalian. Akce se parametry podobala turnajům typu mistrovství světa amatérů. Luxusní hotel a hrací místo a plný servis. Turnaje hraného na devět kol se zúčastnilo 102 hráčů, přičemž by měli být držitelé třídy 5-dan (v Evropě asi 4 až 7-dan) a mít 17 let a víc. Tento turnaj však má unikát, že se ho mohou zúčastnit ženské profesionálky, kterých dorazilo deset a nejslavnější z nich byla jasně Song Ronghui 5-pro. Společně s nimi však polovinu startovního pole tvořily 7-danové (národní mistr) a 6-danové (mistr provincie / top 10 na národním turnaji), takže Liang deklaroval už před turnajem, že pět výher někoho z nás by bylo velkým úspěchem, ale nakonec se ukázaly jako dosažitelné. Časový limit byl obvyklý na čínských turnajích - 75 minut bez byoyomi. Na turnaj dorazilo i pár dalších studentů naší školy z vyšších skupin.

První kolo bylo losované úplně náhodně. Písa dostal 7-dana jménem Li Tiangan (doufám, že to píšu správně) a prohrál velice čestně o pět bodů. Andrij naopak dostal hráče, který zde mohl být jedním z nejslabších a zvítězil pohodlně o 20. Já dostal tak asi rovnocenného soupeře, který mě však evidentně podcenil, a tak jsem cestu k výhře zase tak obtížnou neměl. Nezačali jsme špatně, ale Písu rozhodila prohra ve druhém kole, kde udělal hrubku již zahájení. Na mě s Andrijem nenechali silní soupeři dlouho čekat. Já se už ve druhém kole utkal s Wang Chenem, jemuž jsem dlouho vzdoroval, ale nakonec se takové síle, proti které je Fan Hui kašpárek, ubránit nedalo. Moc jsem si ale partii užil a snad jsem mu to nedal zadarmo. Andrij byl úspěšný i na podruhé, a tak byl odměněn partiemi s panem Sun Yiguo (starý 7-dan, u kterého byli kluci na karaoke) a profičkou Pan Yang. Po těchto dvou prohrách však opět dvakrát zabodoval, takže jako jediný z nás držel po šesti kolech hodně solidní skóre 4:2. U mě však tou dobou nastal negativní zlom a po prohrané partii několika přehlédnutími jsem upadl do trápení. Naopak Písu nakopla výhra nad starou profičkou, která byla mým koučem na relay-go. Do posledního kola jsme však všichni nastupovali se slušným skóre 4:4, za kterého jsme mohli dostat soupeře téměř jakékoliv síly. Andrij dostal silného 6-dana, který neměl dobrý turnaj, ale přesto si s ním snadno poradil. Já jsem dostal rovnocenného soupeře, se kterým jsem dobře začal, ale pak jsem nezvládl centrální boj a přestože se mi v koncovce i díky soupeřovi časové tísni (na konci měl 4 sekundy) podařilo hodně stáhnout, přesto jsem prohrál o půl bodu. Naštěstí nás zachránil Písa, který vydřel výhru o 2,5 bodu nad solidním soupeřem a zaznamenal tak hodně solidní výsledek.

Zvláštní bylo zahájení i vyhlášení turnaje, které se konalo venku za zvuku ohňostroje, které mají Číňani zřejmě hodně rádi. Nejdřív se vyhlašovaly různé vedlejší kategorie. Nejlepší ženou se stala podle očekávání Song Ronghui se třemi prohrami, což se kromě ní podařilo už pouze dalším dvěma. Vítězem v kategorii 40-60 let se stal podle očekávání Sun Yiguo a v kategorii nad 60 let jeden starý 6-dan, kterého porazil Andrij v 6. kole. Nejlepším týmem se stal Shanghai 1 (Wang Chen, Hu Yuqing, Sui Zexiang). Po devíti kolech zůstali pouze dva hráči s jednou prohrou. O jeden sos byl nakonec úspěšnější Chan Buo 6-dan (hádejte díky komu...), který si tak odvezl první cenu 100 000 yuanů a titul 7-dan. S druhým místem a 30 000 yuany se tak musel spokojit Wang Chen, přestože vítěze porazil. Třetí skončil Písův soupeř z prvního kola Li Tiangan, čtvrtý Ma Tianfeng (vítěž velkého cyklu) a pátý Bai Baoxiang. Finanční ceny obdrželo prvních dvacet v pořadí. Písa se umístil na 40. místě a já s Andrijem jsme se podělili o 55.

Volný čas jsme obvykle trávili na pokoji za zvuku hudby. Písa si našel kamarádku Zhang Peipei 1-pro, která zde uměla určitě nejlépe anglicky. Hráli spolu hru Heartstone. Jinak zde nebylo úplně málo anglicky mluvících, především lidi ze Shanghaie, co byli na kongresu, uměli. Občas jsme si taky vyšli ven, protože kousek od hotelu nám tekla jedna z nejdelších řek na světě jménem Yang Tze (Dlouhá řeka) a vedle ní byl pěkný park.

Na cestu zpátky jsme chytli bohužel pomalejší vlak, který vymetá všechny ty milionové díry, takže má jet o hodinu déle. Půlku cesty už máme v době psaní článku za sebou. Shodli jsme se, že už nás docela ten stereotyp turnaje nudil a těšíme se zpátky do Pekingu do školy. Snad už v našem bytě zprovoznili ten ucpaný záchod, ze kterého prý Eric s Palkem splodili ve škole dost komickou historku. Mimochodem Palko, Eric i Ali prý všichni sestoupili ze svých lig, tak snad se do zítra dopoledne dokážou vrátit. My možná budeme mít ještě volno a od odpoledne se zase zapojíme do tréninku.

Úklid našeho hnízda

V neděli jsme měli částečně dobrovolnou akci, v podobě hraní relay-go. Dušan s Písou prohlásili, že neděle je volný den, a tak hrát nepůjdou a Ericovi se nakonc taky nepodařilo vstát, takže jsme šli jen ve čtyřech. V Pekingu existuje liga relay-go, kterou si uspořádali různé firmy, ve kterých zformují týmy (celkově jich je osm), přičemž turnaj je docela slušně sponzorován a vítězný tým získá 300 000 yuanů. Každý tým má jako kouče profíky, ale samotní hráči často nedosahují ani síly 5-danu. You Xiaochuan nás slavnostně představil na zahájení a každý jsme si vytáhli obálku se jménem týmu, ale až poté jsme se dozvěděli, že jsme byli přiřazeni do čtyřech nejslabších týmů, abychom jim prý pomohli... Na turnaji bylo přítomných spousta slavných profíků. Kromě Baolonga ze známých: Ke Jie, Liu Xing, Meng Tailing, Zhang Dongyue, Li Qincheng, Wang Yao nebo Liu Yuanbo (aka MilanMilan). A Palkovým koučem byl sám velký Yu Bin, který o něm prohlásil, že "ten Evropan nehraje vůbec špatně". Ve všech našich čtyřech týmech nás považovali za nejsilnější. V každém týmu byl někdo, kdo uměl anglicky, takže nebyl moc velký problém s komunikací. U mě týmu to byla jedna slečna, která se zná s Li Ting. Ta byla po mě v týmu nejsilnější, ale jinak byl náš tým opravdu slabý, takže jsme dvakrát přišli do partie na střední hru už téměř v neřešitelné situaci. Měli jsme hrát tři hry, ale já s Palkem jsem odehráli jen dvě, protože jsme večer měli internetové partie (iGoŠ a PGETC).

Jak jsem už říkal minule, děcka odjely na turnaj, takže až do středy byly ve škole jen skupiny 9 a níž. Z prvních osmi zůstalo jen těch pár, co jsem minule vyjmenoval a ještě se přidal malý klučina ze sedmičky. Uspořádali nám velký match o šesti partiích, Evropa proti Číně, na každé straně šest hráčů, aby si každý zahrál s každým. Dušan nehrál, protože odlétal večer do Bělehradu zařizovat víza, takže se snad vrátí 30. října. Liang nám dal motivaci, že když vyhrajeme, tak nás pozve na pekingskou kachnu, ale když prohrajeme, tak musíme vzorně uklidit byt. Sestava soupeřů se nakonec ukázala jako silnější a prohráli jsme 13:23. Nejúspěšnějším byl Eric, který vyhrál čtyřikrát, Palko s Andrijem třikrát a Ali dvakrát. Písa to přeci jen proti soupeřům z o hodně vyšších skupin měl těžké, ale poslední partii urval o půl bodu. Na mě sedla hluboká výsledková krize, přestože herně to celkem šlo. Prohrál jsem všechny partie, obzvlášť poslední partie byl opravdu skandální výpras od soupeřky a prohra o půl bodu. Tímto se moje série proher protáhla už na jedenáct...

V pondělí, než Dušan večer odletěl, jsme dělali rozhovor pro známý goistický magazín. Zodpovídali jsme opět takové obvyklé otázky, ale novinářka měla furt tendence se ptát Aliho s Dušanem, proč nejsou modelové. Večerní tréninky se tyto dny nekonaly, a tak jsme měli společnou večeři v hot-pot restauraci. Byly tam docela přímé diskuze, zvlášť Luo Gang byl opravdu ostrý. Přestože zná poměry v Evropě a jinde mimo Čínu, tak je stále hodně zásadový. Příkladem jsou jeho názory, že demokracie je špatná, nebo že japonský profesionální systém nefunguje a je špatně, že tam nebijou děti.
Ve středu večer nás tedy čekal očekávaný program. Nepořádek byl hlavně v obýváku, v kuchyni a v koupelně. Všude něco rozlité, rozsypané či pohozené a hlavně spousta prachu. Někdy v pondělí někdo ucpal vlasama kanálek v koupelně a nemohla odtékat voda, takže nám vyplavila skrz dveře předsíň, po čemž tedy byla taky solidní spoušť. Kromě Erica ale opravdu všichni přiložili ruku k dílu a po dvou hodinách byt vypadal tak, jak jsem ho ještě neznal, protože jsem přijel až po týdnu. Tak schválně, jak bude vypadat třeba za týden.

V době psaní článku sedíme v sestavě já, Písa, Andrij v doprovodu Baolonga a Lianga v čínském rychlovlaku ve směru Wuhan. Rychlost kolísa kolem 310 km/h. Jsme na cestě na nejslavnější čínský národní turnaj, který se každý rok stěhuje do jiného města. Tentokrát se koná ve městě Huanggang, což je jakási milionová vesnice právě vedle Wuhanu. Turnaj trvá čtyři a půl dne a během nich odehrajeme devět partií. V úterý večer už budeme zpátky v Pekingu.

Šimi ve školce a potenciální filmová hvězda Dušan možná pojede domů...

Vzhledem k tomu, že jsme jako tým zahráli dobře ve Velkém cyklu, tak nám Baolong předpovídal hodně vysoké skupiny. Opak byl však pravdou, já s Palkem jsme se svým pěkným výsledkem vůbec neposunuli a ostatní spíš spadli. I přesto jsme v prvním malém cyklu skončili s Palkem na sestupových pozicích. Ostatní však měli skóre více méně pozitivní, přičemž Ali prohrál v lize pouze s Dušanem a uhrál postup.
Písa byl zařazen až do 12. skupiny, pro kterou se zde také používá název školka č. 2... Místnost od 11. skupiny níže se totiž nachází jinde než ostatní a má také trochu jiný program. Když vyjdeme od vchodu po schodech do třetího patra, tak chodba vede doprava do hlavní budovy a doleva do vedlejší budovy, kde se právě "školka" nachází, takže při každém vstupu do školy se vžila oblíbená věta "Šimi, turn left." No, každopádně Písa se zpočátku s osmiletými caparty dost trápil a první tři partie prohrál. Pak vše prolomil půlbodovou výhrou a ve zbylých partiích už nezaváhal. Odhadujeme, že tihle klučíci ve školce by mohli být na úrovni solidních 5-danů v Evropě.

Středa nám dala odpověď na otázku, proč jsme vlastně byli tak nízko. Já s Palkem jsme k našemu překvapení zůstali v našich ligách a ostatní minimálně o jednu postoupili. Po turnaji totiž zůstalo spousta lidí, kteří hráli jen jeden malý cyklus, proto se všechny skupiny posunuly a teď nastala opačná situace. Například Li Ting hrála již z uváděných důvodů a ve třetí skupině prohrála všechny partie... Já s Palkem jsme zůstali ve svých ligách a ostatní se minimálně o jednu posunuli. By jsem rád, že se mi do místnosti (6-8) vrátili Andrij s Alim, takže už tam nejsem sám. Každopádně výsledkově se nám vůbec nedařilo, většinou jsme skončili na sestupových pozicích. Děcka ze skupin 1-8 totiž v pátek odjížděly na turnaj, proto jsme museli v středu a ve čtvrtek všechno stihnout, což bylo velice náročné.
Jediným úspěšným se tak stal Písa, který si opravdu ve školce stihl vybudovat respekt. Děcka si totiž všimli, že nezná mnoho joseki, tak se už i domlouvali jak ho zase v nějakém rohu podvedou. Písa však začal hrát postaru (například san-ren-sei nebo hvězda+závora a nejjednodušší joseki), čímž děcka úplně vymazal a zakončil ligu se slavným skóre 7:0, čímž natáhl svojí sérii výher na jedenáct a místo "turn left" teď říkame "winning machine". Tímto skončila snad jednou pro vždy Písova epizoda ve školce.

Ve středu jsme se s Palkem vyběhali na fotbale, který je tady opravdová džungle. Nejen, že to nikdo pořádně neumí, ale hlavně se příliš mnoho lidí tísní na place. Každý jsme hráli na jedné straně a skórovali téměř jen my. Já však jednou došlápl místo na chodidlo na pravý palec u nohy, který mi pořádně zmodral a natekl. Liang je naštěstí vystudovaný biolog, řekl, že na pětihodinovou frontu v nemocnici to není, protože to není zlomené, takže mi na to koupil nějaký sprej a opravdu se to každým dnem lepší. Prostě zázračná čínská medicína.

Ve čtvrtek jsme měli společný CEGO oběd i večeři. Po poledni jsme dělali rozhovor pro CCTV, což je čínská národní televize. Nakonec z toho vyplavalo, že přišli dva slavní režiséři a že nás chtějí zakomponovat do svého dokumentu o go ve světě. Oba mluvili anglicky a když bylo třeba, tak s překladem pomohla Li Ting. Každý jsme povídali o go v naší zemi, jak jsme se ke go dostali a co pro nás go znamená... - prostě takové ty tradiční věci. Nejvíc se jim jako obvykle zamlouval Dušan, přičemž ještě vyšlo najevo, že je narozený na den přesně jako syn jednoho z režisérů, který prý celý život někoho takového hledá, tak že jim domluví schůzku. Dušan každopádně říkal, že doufá, že to není syn ale dcera. No celou scénku jsme každopádně moc nepochopili.
Jeho "rande" však vzápětí dostalo trhlinu, protože odpoledne na ambasádě zjistil, že mu neprodlouží víza... On totiž jako jediný z nás dostal studijní víza a ne turistická, pro které však musí získat v Cíně povolení k trvalému pobytu s podpisem univerzity a naše škola k tomu nemá právo... Takže se teď řeší, co s tím. Jestli poletí do Bělehradu nebo jen do Hong Kongu. Každopádně jeho první slova při příchodu na večeři zněla jasně: "I'm fu**ed."

Jak už jsem říkal, tak většina děcek (1-8) byla v pátek pryč, proto jsme hráli týmový match proti těm co zůstali, což byli holka z trojky, klučina ze čtyrky, pučmeloun z pětky, usmrkaný kulička ze sedmičky, se kterým často všichni hrajeme a klučina ze sedmičky. My jsme se pro dopolední kolo seřadili Eric-Palko-Lukan-Andrij-Ali. Rychle jsme vedli 2:0, ale já s Palkem jsme své téměř hotové pozice nedotáhli do konce, tak nás musel půbodovkou zachránit Ali.
Pro odpolední kolo jsme se seřadili Palko-Eric-Ali-Lukan-Andrij. Tentokrát jsme rychle naopak 2:0 prohrávali, já opět prohrál, tentokrát o 2,5, za což se fakt stydím, protože soupeř nebyl silný a Eric dokonce podlehl jen o 0,5 bodu. Naštěstí se klukům podařilo srovnat a do finále se opět dostal Ali, ale jasně vyhranou partii zahodil, takže celkově zápas skončil remízou.
Večer bylo v plánu karaoke, které prý vlastní kamarád Li Ting. Já jsem nešel, protože mě tenhle týden opravdu zničil a přestože zpívam rád, tak bych tam docela rychle leda tak usnul. Každopádně si to prý všichni užili, Písa s Palkem prý zahvězdili u písně Dragostea Din Tei od profláknuté moldavské skupiny O-Zone.

Dneska máme volný den a zítra relay-go, proto jsem se rozhodl napsat článek už dnes. Na další se můžete těšit už možná ve středu, dozvíte se proč. ;)

Velký cyklus

...Minule jsem vám slíbil, že vysvětlím, co to je vlastně za turnaj. Koná se vždy na přelomu měsíce a během pěti dní se odehraje 13 partií švýcarským systémem. Hrají ho pouze studenti naší školy a na základě výsledků se opět přerozdělí skupiny. My jsme se však zrovna tentokrát trefili do dlouhých čínských podzimních prázdnin a na přelomu září a října se Velký cyklus mění na turnaj pekingských inseiských škol, takže tentokrát bylo asi třikrát více hráčů než obvykle, jejichž počet vystoupal až na 182. Turnaj byl velice náročný, většina startovního pole byli hráči minimálně se silou 5-danu, ale někteří z nás jsme narazili i na kyu-hráče. Od pondělí do čtvrtka se hráli tři partie denně, což bylo velice vyčerpávající, takže jsme byli rádi, že v pátek se hrála už jenom jedna a odpoledne jsme měli volné.
Vítězem turnaje se stal slavný hráč Ma Tianfeng, který prohrál pouze jednou. Mimochodem tento hráč patří mezi tzv. čtyři krále čínského amatérského go (Ma Tianfeng, Wang Chen, Hu Yuqing, Bai Baoxiang) a také se například loni kvalifikoval do hlavní fáze Bailing Cupu. U nás se pořadí hodně měnilo. Lítali jsme od první místnosti až po tu poslední. Nejlépe začali Andrij (po pěti kolech čtyři výhry) s Alim (po sedmi kolech pět výher), pak ale prohráli čtyři partie, respektive pět partií v řadě... Nejlépe se z nás nakonec s osmi výhrami umístil Palko na 33.místě. Já poslední partii vypotil o 1,5 bodu a taktéž jsem zaznamenal osm výher a s horším sosem jsem skončil na 47.místě, což bylo pro mě rozhodně nad plán. Andrij s Dušanem vyhráli sedm partií, což je také solidní výsledek. Nebohý Ali nakonec vyhrál pouze šestkrát. Písa rovněž vyhrál šest partií a dokonce se nevešel ani do první stovky, ale ten to jako tragédii rozhodně nebral. V pondělí se dozvíme, do jakých skupin nás vlastně přiřadí, ale největší paradoxy budou určitě u mě a Aliho. Výsledky jsou k mání na senseis, přičemž se prosím nelekejte, že například někteří hráči se sedmi výhrami jsou přede mnou. Tady totiž hraje sos mnohem větší roli než v Evropě a hodně ovlivňuje celkové pořadí. Palko už zřejmě objevil postup, jak to vlastně počítají.

Ve středu jsme byli na večeři s funkcionáři CEGO. Dorazil i pan prezident, který teď úzce spolupracuje s Ge Yuhongem, když studujeme v jeho škole. Vzal nás do hodně drahé restaurace, kde prý mají nejlepší pekingskou kachnu a musím dát za pravdu, že takhle dobrou jsem opravdu ještě nejedl. Vše začalo z vesela uvítáním, přípitkem a tak podobně. Například jsme pak dostali přislíbený druhý grand slam (první se bude konat v dubnu v Berlíně). Poté však pánové prezidenti otevřeli čínské víno, které zde je úplně jiné než v Evropě a obsahuje asi 52% alkoholu... No, výsledek večírku bych nerad rozpitvával, každopádně oba byli hodně znavení. Záživná byla pak i naše tříkilometrová cesta pěšky domů v lijáku.

V sobotu jsme měli po obědě lekci s Wang Yaem 6-pro, který je určitě nejsilnějším hráčem na světě, když počítam pouze anglicky mluvící. Většinu našich partií nám sice stihl během turnaje nebo po večerech okomentovat Baolong, ale i tak nám ještě nějaké zbyly, takže lekce byla velice přínosná. Lekce se konala kousek od nás v další slavné škole Ma Xiaochun Dojo, kde jsme potkali i pár našich soupeřů z turnaje. No, musím říct, že to tam mají mnohem hezčí a modernější než v naší škole. Wang Yao nám po lekci říkal, že jde hrát s dalšími profíky fotbal. Tentokrát prý měli dost hráčů, ale kdyby jim někdy chyběli, tak nám prý zavolá, že si můžem přijít zahrát taky.
Během odpoledne přijel Eric Lui (8-dan AGA), kterého se CEGO rozhodlo podpořit, protože možná budou expandovat do Ameriky. Dva měsíce bude pobývat u nás v bytě, přičemž jeho znalost čínštiny bude jistě přínosem. My jsme z toho však nebyli vůbec nadšení, zvlášť my se teď tísníme čtyři v pokoji. Zatím je velice plachý a moc nemluví, každopádně snad nebude zdržovat koupelnu, jako tomu bylo včera, už tak máme problémy to všichni stihnout. Dovedl nás potom do jedné fajnové restaurace, kde už čekali Li Ting, Liang a Luo. Dozvěděli jsme se další informace o kvalifikaci na grand slam a na profíka. Li Ting se rozhodla, že si s námi příští týden zahraje dva malé cykly ligy, protože brzy odjíždí hrát do Japonska ženské Kisei a Meijin, takže se potřebuje rozehrát. Rozhodla se, že bude hrát stejnou skupinu jako Palko, přičemž do té samé pravděpodobně poputuje i Eric. Večer jsme celý náš pokoj (já, Andrij, Eric a Baolong) oživili naše účty na tygemu. Zjistili jsme také pár nicků slavných profíků. Dušan měl mít dneska narozeniny, a tak si zbylí čtyři (Palko, Písa, Dušan a Ali) někam vyrazili, ale z jejich pozdního nočního příchodu jsme nebyli vůbec nadšení...

Zoufalí Evropané nestačí na desetiletá děcka...

Koncem září už jsme tu tedy plně zabydlení, akorát v našem bytečku je dost velký nepořádek a to zvlášť v obýváku... Takže dnešní volný den bude zřejmě ve znamení velkého úklidu, zvlášť když má dnes dorazit Baolong... Našli jsme pochopitelně pár vad. Například ráno je opravdu velká tlačenice na sprchu a dost dlouho trvá než přiteče teplá voda, takže to obvykle skončí hádkou. V Číně se také nesmí pít voda z kohoutku, takže pravidelně obden chodíme s barelem pro pitnou vodu do takového automatu u supermarketu.

Týden začal prolamováním Chinese Great Firewall. Palko s Alim si pořídili jakési VPN, které však fungují jen na deset minut denně v mobilu. Písa si koupil hodně rychlou VPN za 35 dolarů na celou dobu, ale nemůže přitom hrát třeba go na netu. Já našel proxy za 30 dolarů, která je sice pomalá, ale nijak mě jinak neomezuje a můžu díky ní i tady blogovat. Takže buďme rádi za to, co máme. Jediný snad skype tu funguje bez omezení, google jen hodně sporadicky, když se chytne hongkongský. 

Na začátku jsem si říkal, že to tu bude ve škole fungovat podobně jako v Choong-am Dojang, ale ve skutečnosti je trénink mnohem specifičtější. Zvlášť tréninky na střední hru a koncovku se nám líbí, to nám Evropanům, co neumíme počítat a dotahovat partie do konce, opravdu hodně pomůže. Procvičování dvacetisekundového byoyomi by aspoň částečně mohlo zkoncovat s tzv. byoyomi-festivaly, častými v partiích Evropanů. V těchto trénincích celkem ještě obstojíme, ale jinak dostaváme solidní kotle od čínských dětí, které jsou ve skutečnosti ještě menší než v Koreji a je jich mnohem více... Nejdrsnější to bylo v pátek, kdy Palko prohrál s desetiletým klukem. Já poté odhodil partii s desetiletou holkou, která je tu z holek asi nejsilnější. Dílo dokončil Písa prohrou s klukem, který měl dokonce pouhých devět roků... 

Mimochodem jsme zde potkali hráče, který byl na kongrese. Jmenuje se Wu Lirui, měl napsaný 7-dan, ale tady hrál v 10.lize. Údajně ho vyhodili, asi proto, že byl v šestnácti letech už starý a neperspektivní...

V lize máme hodně záporné skóre. Palka jako profíka dali druhé ligy, což byl opravdu úlet, protože tito kluci se pravděpodobně přístí rok všichni stanou profíky... Nakonec neobstál ani o ligu níže. Ještě hůř dopadl Ali, který začínal ve třetí a teď byl na sestupové pozici i v páté...Já nehrál první dvě části a pak mě poslali rovnou do šesté. Zaznamenal jsem šest proher v řadě, některé opravdu hloupé, až včera se mi podařilo aspoň jednu urvat. Andrij si vede v celku dobře, přece jen je zvyklý z loňska. Začínal v sedmé a sestoupil, ale podařilo se mu vrátit zpátky. Dušan v osmé hrál nejprve dobře, ale nakonec taky sestoupil po prohře s Andrijem. Písa začínal v deváte a postoupil, ale Dušan ho zase poslal zpátky. Nějaké výsledky už se dají najít na senseis. Příští týden však kompletně zamíchá skupinami tzv. "velký cyklus", co to je, se dozvíte příště. ;)

V Pekingu jinak je téměř pořád zasmogováno a zataženo, teplota kolem dvaceti stupňů. Slunce vidíme opravdu jen občas a to když se strhne liják, což se zatím stalo dvakrát. Všude je klimatizace, doma ji sice nepouštíme moc, ale ve škole táhne pořád. Taky jsme z toho už s Andrijem nastydli... V pátek nám opravdu nebylo dobře a šli jsme odpoledne domů se vyležet. Včera jsme však zašli na oběe do restaurace na opravdu pálivé jídlo a bacily snad z těla konečně vyhnali. 

Byli jsme tak ready na odpolední match proti univerzitě Qinghua, která je po sousední Pekingské druhou nejslavnější v Číně. Jeli jsme taxíkem do severní čtvrti Haidian, ve které jsem před čtyřmi lety strávil dva měsíce. Univerzitní kampus byl moc pěkný, hodně rozlehlý a plný zeleně, asi jsem nikdy nebyl v žádném takhle pěkném. Hráli jsme v pěkné konferenční místnosti. Naši soupeří prý měli dosahovat síly 9-danu na tygemu. Seřadili jsme se v pořadí Palko-Ali-Lukan-Andrij-Dušan-Písa a prohráli 2:4, přičemž jsme vyhráli jen já s Dušanem. Dobře měli partie rozehrané i Palko s Písou, ale nakonec je nedotáhli do vítězného konce. Všichni soupeři mluvili anglicky, takže jsme mohli partie rozebrat. Následovala téměř slavnostní večeře s lidmi z CEGO. Byli zde Li Ting, Luo Gang, Liang Zhijie. Kromě nich také Ge Yuhong a pár lidé spojených s RelayGo ze Sibiu. Jeho hlavní sponzor, také rozhodčí You Xiaochuan a dorazili i naši čínští soupeři. Byl zde i známý hráč Fang Tianfeng 8-pro. Dozvěděli jsme se spoustu věcí o CEGO a o jeho plánech, nejvíc mě fascinoval plán založit školu evropských inseiů.

První týden byl pro mě vyčerpávající, ale dalších pět měsíců zřejmě nebude jiných. Zatím jsme všichni mezi sebou v pohodě a dorozumíváme se bez problémů anglicky. Legrace nastává když začnem mluvit s Písou česky a Palko slovensky. Andrij s Dušanem jako Slované pochopitelně rozumnějí, ale Ali je bez šance čemukoliv porozumnět, takže už nám začal hrozit pokutami. V bytě jinak téměř porád hraje hudba, je slyšet zvuk kamenů pokládaných na goban a spousta vtipných hlášek. 

Tak jsme se tu všichni sešli, co myslíš osude...

Ano, já jsem byl tím posledním, který zkompletoval naší šestici, která dostala šanci v druhém roce tréninku od čínské společnosti CEGO, která nedávno zahájila téměř revoluci v evropském go. Nakonec jsme se tu sešli všichni: Pavol Lisý 1-pro (Slovensko) aka Palko, Ali Jabarin 1-pro (Izrael) aka Baba, Lukáš Podpěra 6-dan (Česko) aka Lukan, Andrij Kravec 6-dan (Ukrajina), Dušan Mitić 6-dan (Srbsko) a Jan Šimara 6-dan (Česko) aka Písa nebo Šimi. Každý jsme sem však dorazili s trochu odlišnými příběhy.

Začalo to kongresem v Sibiu, kde jsme dostali dokumenty potřebné k vízům. Ty se ale ukázaly jako naprosto nepoužitelné pro většinu z nás. Dalo se na ně udělit vízum pouze na měsíc. Jediný, kdo snad neměl žádné problémy byl překvapivě Andrij, který měl vízum hodně předem nějak kombinované. U nás ostatních museli situaci řešit lidé z CEGO, kteří jsou v Číně zřejmě velice vysoce postavení, přímým kontaktem s ambasádou. Potom už samozřejmě nebyl problém víza během pár dní dostat.

Palko s Alim zamířili už týden dopředu do Budapešti, kde odehráli první oficiální evropský profesionální zápas, který ale ve skutečnosti první nebyl, protože už se potkali v Brně... Na víkendový turnaj a "rozlučku" je doplnili ještě Písa s Dušanem. Společně pak všichni přes Vídeň i s Li Ting, která hraje velkou roli v kontaktu CEGO s Evropou, dostali 16.září do Pekingu. O tři dny později dorazil i Andrij, který tu byl už loni. Já jsem dorazil až 22.září, kdy už zde byli ostatní celkem zabydlení. Přiletěl jsem ze Soulu, kde jsem reprezentoval Česko na Korea Minister Cupu, kam měl původně jet Písa, ale na poslední chvíli účast odmítl. Z 9.místa jsem zklamaný rozhodně nebyl, přestože to mohlo být i lepší.

Bydlíme tedy v takové průměrné čtvrti Fengtai na jihu Pekingu v celkem pěkném bytě na čínské poměry, zvlášť koupelna je prý luxusní. Klasický čínský panelák, 11.patro. Bydlíme ve třech pokojích (Ali s Dušanem, Písa s Palkem a já s Andrijem). Do školy to máme pět minut pěšky. Starají se tu o nás lidé z CEGO Liang Zhijie (4-dan) a Luo Gang (5-dan). Zajišťují nám různé věci denní potřeby jako čínskou sim-kartu, mop nebo fotbalový míč. A také s náma střídavě tráví čas ve škole a překládají, protože čínsky umíme pár slov jen já s Andrijem. Snad během dneška by se k nám měl nastěhovat Zhao Baolong 2-pro, což bude pro nás veliké plus. Zaslechli jsme, že bychom měli ubytovat i Erica Luie z Ameriky, který má přijet studovat na necelé dva měsíce a CEGO chce časem podpořit i Ameriku, ale v osmi už by jsme tu byli opravdu ztísnění...

Studujeme v Nie Weiping Dojo, jehož vedoucím je momentálně Ge Yuhong, který si na kongrese v Sibiu napsal 6-dan a vyhořel, takže má o nás možná příliš vysoké mínění a pro začátek nás dal do hodně vysokých lig, zvlášť Palko s Alim byl opravdu úlet... Tato škola je nejslavnější v Číně. Ročně vygeneruje přibližně polovinu z celkového počtu 25-ti čínských profíků každý rok... Jsou zde čtyři místnosti a někde kdesi je ještě pátá, které říkáme "školka". Přičemž ale podmínka pro studium v této škole je mít alespoň čínský 5-dan... Slyšeli jsme, že pro loňského účastníka Zena van Ditzhuijzena bylo opravdu těžké najít soupeře i v té školce... Každá místnost je rozdělené na ligy (první: 1-2, druhá: 3-5, třetí: 6-8, čtvrtá: 9-10, pátá: 11-13). Každá liga má šest až osm hráčů a vždy dva sestupují a dva postupují. Narozdíl od Koreje se to zde velice rychle točí, tak dvakrát týdně. Vedle naší budovy je ještě normální škola a sportoviště, kde občas hrajeme fotbal nebo basketbal s čínskými dětmi.

Máme tu dost možností na stravování. Hned za rohem je supermarket, takže domů jsme si nakoupili různé toustové chleby, šunky a sýry. Také nějaké sladkosti a spoustu čínských polívek. Bohužel tu v Číně neexistuje máslo a normální mlíko, jen hnusné sojové. Každý má svoji misku a hůlky. Přes den můžeme jít buďto do školní jídelny za 15 yuanů, která narozdíl od těch českých vaří velice dobře. Často chodíme do pěkné restaurace na půli cesty mezi domovem a školou, která je levná a velice dobře vaří, tam jsme skoro každý den. Už jsme zkoušeli i různé pouliční speciality, ale ty nás moc neoslovily. Je tu také nákupní centrum, kde se nachází spousta fastfoodů. Vedle něj je McDonald, který tu není tak strašný a drahý jako v Česku, třeba snídaně má docela slušné, ale tam chodíme jen v případě nouze. Dostáváme všichni kromě Písy 1000 yuanů každé dva týdny, přičemž podle mě se s touto sumou dá v pohodě vyžít i na měsíc.

Škola nám začíná 8:30, kam chodíme obvykle opravdu na minutu přesně, přestože vstáváme opravdu na poslední chvíli a k jídlu jen popadnem něco do ruky. Jediný Andrij vstává brzo a chodí s předstihem. Nejdříve řešíme tsume-go, které se v každé místnosti liší, takže Ali s Palkem mají pochopitelně těžší než my ostatní. Na šestnáct problémů máme obvkle hodinu, za kterou obvykle všechno nestihneme, zatímco čínské děti už se půl hodiny dloubají v nose... Po úlohách následuje ligová partie, které jsou obvykle s časem jedna hodina a byoyomi 3x20 sekund, které je opravdu vražedné. Když skončíme partii dřív, tak obvykle zůstanem do dvanácti a samostudujem. Následuje dvouhodinová pauza na oběd, přičemž obvykle se stihnem stavit i v bytě. Od dvou začíná další ligová partie. Po ní obvykle opravujem svoje úlohy, které byly špatně a zůstanem do 17:00. Když je hezky, tak pak chodíme hrát fotbal nebo basketbal s ostatními. Když ne, tak rovnou zamíříme na večeři. 18:40 začíná večerní program. Obvykle učitelé v jednotlivých místnostech zkomentují nějaká důležitá místa v ligových partiích, protože děcka partie vždy pak zapisují do počítače. V každé třídě je promítací plátno. Následuje trénink na střední hru, koncovku nebo lekce. Normálně končíme 20:30, ale když někdo potřebuje odehrát ještě ligovou partii, tak může přijít domů klidně v jedenáct a rovnou zamíří spát... Jinak se večery tráví blitzkou, muzikou, skypováním s přítelkyněmi a občas padne i nějaké to pivečko.

Takto to to chodí ve všední dny. V sobotu je dopoledne trénink a odpoledne obvykle nějaká speciální akce pořádaná CEGO. Neděle mají být úplně volné, ale občas má přijít dopoledne nějaký profík (třeba Wang Yao) nám dát lekci. Nebudeme se tu mít zle. :) Ještě by měp prý každý měsíc blogovat v angličině Písa, jako to loni dělal Benjamin Teuber.